Zima 2014-2015

Středa 18.3.2015

18. března 2015 v 12:08 | Lesní tráva
12:00 Fajn. Bolest se v průběhu pár dní zmírnila a vymizela, k doktorovi teda nejdu. Měla jsem sraz s bývalým spolužákem ze základky, možná mi sežene nějakého zubaře, některého z jeho šikovných mladých praktikantů. Hraju si teď na sekretářku, vyřizuji a obesílám maily všude možně, zhruba s 50% úspěchem, kdy právě v těch situacích, kdy opravdu potřebuju odpověď, se mi jí nedostává. Zuřím. Proklínám univerzitu a další instituce a taky pár lidí. Všichni totiž přece milují ignorantské konzultanty, falešné ředitelky, namyšlené přednášející a pasivitu studijního oddělení. Za měsíc už tady mám toho Holanďana. Hlavně mu nesmím zlomit srdce. Nesmíš, fuj je to! Jenže já vážně nemůžu teď vědět, jak moc se mi bude doopravdy líbit, mezitím co on je do mně totálně udělaný. Ostříhal se a vypadá tak o 50% hůř. Nejspíš za to ale teď může také moje naštvaná antisociální nálada, kdy bych nejraději někomu dala po rypáku. Pořád ještě necvičím, ale jídelníček už se zase vrací do zdravějších, umírněných kolejí. Ve čtvrtek musím napéct slané koláče a banánové muffiny, protože v pátek ráno vyrážím s otcem a chlapy z jeho klubu do Německa a oni mě bez řádného občerstvení s sebou nevezmou. Ne že by mě zajímala auta, letadla apod., ale proč si nevyjet do zahraničí, koneckonců se tam můžu po výstavišti a muzeích poflakovat dle libosti. Vypotila jsem první seminární práci a čeká mě spousta dalších, složitějších. Práci v Nizozemsku nemám vůbec jistou, agentura ještě ani nezačala doporučovat osoby firmám. Ale já si se svou angličtinou a praxí celkem fandím, pohovor byl v klídku. Čištění aut je teď naprosto mrtvé a ve fabrice jsem minulý měsíc byla dvakrát, tenhle měsíc ani jednou. A to ještě musím k jejich doktorovi (už 3. týden, telátko). Prachy ale potřebuji, sakryš. Nabarvila jsem vlasy trochu na červeno, v neděli by mi je známá měla zkrátit (protože to, co mám na hlavě, je zničený hnus). Svět je dement.

Pondělí 9.3.2015

9. března 2015 v 18:27 | Lesní tráva
18:00 Musím dýchat. Několikahodinová bolest pod pravým prsem nepolevuje. Dýchej. Pij. Jez. Mluv, jako by nic nebylo. Na monitoru mi kazí výhled kousky mých polámaných vlasů. Snažím se najít nějaký jiný blog, který ještě neznám a zaujme mě. Většinou bych ráda napsala svůj názor do komentářů, ale většinou nad tím mávnu rukou, že to stejně nikoho nezajímá a proč bych se namáhala. Pořád ještě necvičím a až moc žeru, navíc mám novou dávku seriálů a resty ve škole. Tak jo, nedýchat hluboce, ale jen mělce. Trvá to moc dlouho, déle, než jindy. Jestli to do rána nepovolí, musím k doktorovi. Pitomý doktor, nemám na to čas a strkat peníze do předražených jedů z lékárny se mi taky nechce (ať to není zánět, jen ať to není zánět, antibiotika nevydejchám...). Měla bych se učit. Jenže to půjde jen v případě, že se můj mozek uráčí přepnout z režimu bolest - pouze základní funkce na režim standard - zvládáš rutinu. Ale já dnes chtěla cvičit :(( Naštěstí mi alespoň odpadla směna, takže takhle netrpím v práci. No a zítra... zítra se uvidí, jak to bude dál.

Neděle 1.3.2015

1. března 2015 v 18:00 | Lesní tráva
18:00 Po dlouhé době mě sklátila nemoc. Velmi vtipné. Zrovna po tolika dnech zdravé stravy, cvičení a procházek onemocním. Tímpádem mám resty ve škole i v práci. Když se mi udělalo lépe, jela jsem do Olmíku na pohovor a celkem vážně to vypadá, že léto strávím pracovně v Nizozemí. A už se můžu dokonce zmínit o někom opačného pohlaví, protože je jisté, že něco se dít bude - letenku už totiž má a mým úkolem je se o něj během 10 dubnových dní starat. Čiže já budu spát v obýváku a on bude mít tu čest dělat společnost Adolfovi a ležet na mé trpasličí, rozvrzané palandě. I když pochybuji, že to oddělené spaní vydrží dlouho, vzhledem k tomu, jak naše rodiny i přátelé už nás prakticky považují za pár (moc vtipné a nápadité...). Je ale fakt, že hodně vrkáme a je to takový zvláštní kamarádsko-erotický vztah, kdy si denně voláme a dokonce i spíme na skypu. Převlékám se, vařím, peču, uklízím, čtu, zkrátka všechno před ním bez problému dělám. Dokonce byl poctěn i mým falešným zpěvem. Už zbývá jen vyseknout nějaký taneček a vzít si noťas na záchod a do koupelky (ani na to nemysli, tele :-D). Kvůli své nemoci jsem přehodnotila svůj rozvrh a zrušila si beachvolejbal. Nejspíše ale budu s kamarádkou chodit na lekce power jógy. Ne že by se mi extra chtělo, já jsem typ na kolektivní, akční hry a ne blbosti jako jóga, pilates, aerobik, zumba... (nadhled, prosím). Jsem o rok starší a moje tělo už brzy začne umírat (pokud už s tím nezačlo, což si myslím, že je dost možné). Lepší už to vážně nikdy nebude.

Úterý 17.2.2015

17. února 2015 v 2:00 | Lesní tráva
2:00 Tak dobře. Vůbec už nemá cenu sem něco psát o cizincích nebo jiných mužích, protože jsem každou chvíli za dobře s někým jiným, novým. Ne že bych něco s někým měla, to ani náhodou. Spíše jsem opravdu ráda, že jsem sama a mám dost času na to, abych zvážila, kdo si zaslouží mou pozornost a kdo ne (což je pro něj vlastně spíš prohra, než výhra, když vezmu v potaz svoji povahu). Opět začal další semestr. Snad ještě zkurvenější než ten předtím. Tedy určitě. Zítra. Vlastně dneska mám beachvolejbal. To bude opět smrt. Nesleduju teď vůbec seriály, nestíhám moc ani filmy, zaměřila jsem se hodně na cvičení, pití vody, procházky a méně jídla a taky skype. Občas mi to ujede. Ale držím se zuby nehty fráze keep it real. V sobotu jsem se plánovaně neplánovaně trochu přiopila. Valentýn s Radkem (5 piv) a pak trochu bílého u známé. Žužlání s holkami. Začínám se trochu víc socializovat mimo virtuální prostor. To opravdu potřebuji. Tedy, nemyslím tím ocumlávání a ošahávání s holkami. Jsem tak děsně zaneprázdněná, až se mi chce brečet. Ale brečet nebudu, protože poslední dobou jsem se nějak od pláče distancovala a nebrečím. Přitom bych si tak strašně chtěla lehnout a jen bulet v depresích a nic nedělat, přežírat se sladkým a čumět na vymatlaný romanťáky. Bohužel, já mám školu, práci, známé a internet, takže nic takového pro mě :-//

Sobota 31.1.2015

31. ledna 2015 v 4:11 | Lesní tráva
4:00 Ach jo. To jsem zase dopadla. Ve středu jsem jela s rodiči do kina a pak jsme s kamoškou nakoupily první várku jídla a chlastu na čtvrtek. Táhly jsme se s tím pěkně. To jsem ovšem ještě nevěděla, že ona má plán i na středeční večer. Pozvala svého kamaráda, hráli jsme dvoje hry... a vypili 5 flašek vína, fujky. Kolem čtvrté kamarád vypadl a šly jsme spát. Já jsem se ovšem vzbudila už v osm a nemohla jsem usnout. Takže jsem čekala do desíti, než budu moci vzbudit kamarádku a dáme trochu sebe a byt do pořádku. Zajely jsme si do restaurace, nadělaly další nákupy (takže nás to všechno vyšlo asi na tři litry), táhly další množství všeho možného zpátky na byt. Odpoledne jsem si nakonec ještě hodinku schrupla, pak už přijela další holka a o něco později kluk. Ti už si dávali vínko a zelenou, vodárku (hnus), já si počkala, až dojde i poslední kluk. To jsme už začali hrát naši proslavenou chlastací hru a i já musela pít. Takže se vypilo něco zelené, láhev vína, 2 láhve bílého rumu, láhev ginu a láhev kapitána. Bohužel jednoho blbečka napadlo, že budeme hrát flašku stylem, na koho ukáže hrdlo, ten něco svleče. No a kdo asi jako první skončil úplně nahý, že ano... Taky jsem nakonec jako jediná neměla na schování ani blbý polštář. Naštěstí celkem brzo se rozhodlo, že to stačilo a všichni jsme se zas oblékli a oni usnuli. To už bylo kolem desáté ráno. Já chvíli vzpouzela po bytě, pak se dala do pořádku a rozhodla se vypadnout domů. S sebou mi zadala kamarádka vyhodit jednoho borce, aby taky šel. Samozřejmě jsem ho absolutně nemohla vzbudit. Přišla jsem na parádní řešení - ztřískala jsem ho jeho vlastním řemenem. Pak už se trochu zmátožil a já ho mohla vypravit a poslat šalinou domů, jak prvňáčka. Sama jsem sedla na bus a domů dorazila odpoledne. Celkem uchraplaná, po dlouhé době jsem zase dost kouřila. Kupodivu jsem zhubla 2 kila. Takže jasný recept na hubnutí - žrádlo a hodně chlastu, trocha cigaret. Připadám si jak B. Jones.

Pátek 23.1.2015

23. ledna 2015 v 3:34 | Lesní tráva
3:30 Sakra. Sakra!!! Jsem naprosto neschopná. Tedy jediné místo, kde jsem schopná, je práce. Tam jsem vždy hodně schopná. Jinak jsem naprosto mimo. Už už budu mít zkoušky hotové. Zjevně jednu nezvládnu, to je potupa... Guy mě parádně vyděsil. Operace mu byla odložena na konec února. Takže chce přijet tak za 2-3 týdny. Dělá si prdel? Za takovou dobu se na něj nedokážu připravit, leda bych chodila do posilky, lila do sebe akorát ty šílené drahé hubnoucí koktejly a konverzovala s chlapama, protože v momentální době s nimi nejsem vůbec schopná mluvit (a to už je vážně divné). Ještě ho napadlo, že pojedeme do Amstru. Jasně, celá žhavá na křivo. Prý jestli chci vzít s sebou kamarádku, tak ať ho upozorním, vezme jiné auto... Houby tak, zamítla jsem to. Pojede tam sám, na zpáteční cestě. Mám šílené nervy. Nějakou dobu jsem opět hubla, ale období nechuti opět odeznělo a přišla slečna žravá. Dala jsem si párkrát scuka s kamarádkou, zašly jsme do restaurací, do kina (celý sál jen pro nás, když nepočítám nějakého chlapa, který se tam chvíli po začátku filmu přišoural). No a samozřejmě se slečnou žravou přišla i slečna drahá a hravá. Takže neustálá chuť na utrácení prachů, žrádlo a sex. Naštěstí, jediný, který by mně mohl dostat do postele, je Guy a s ním se to nepodaří, protože takhle to už zkrátka nedělám. Tfuj, tfuj. Prachy taky tolik neutrácím, musím přece šetřit! Ještě abych za sebe nechala někoho platit, to teda ne... Holt tedy jen žeru a vesele si prokrastinuji ve víru seriálů, blogů, filmů, her, knih, časopisů, kamarádky, Guye a práce. Příští týden už to bude jinak..... Vážně!

Pátek 16.1.2015

16. ledna 2015 v 3:24 | Lesní tráva
3:00 Ta divná psychická bolest, kdy se mi těžce dýchá. Zapomínám dýchat. Panika. Neodvratný pocit zkázy. Co se mi to sakra děje... Kluci mně zvou na rande. Muži mě zvou na rande. Spolužáci flirtují a vyhledávají moji společnost. S PJ už je to dávno pryč. Nemohla jsem mu důvěřovat, popřála jsem mu vše nejlepší do života... Hlavně nějakou slečnu :) Za to se bavím teď s někým naprosto jiným, jedinečným odlišným způsobem. Dřívě jsme se tolik nebavili, ale poslední dobou jsme se sblížili. Chce mě vidět. Ale copak by mu mohla holka jako já nabídnout? Guy. Tak strašně dokonalý. Poprvý se mi líbí chlap, co má svaly. Je mu 31. Je vysoký. Ách. Tak hodný, pro rodinu by udělal cokoliv, ochranný typ, člověk, který to s holkami myslí opravdu vážně, keeper. Není nic, co by se mi na něm nelíbilo. Nejdříve musí za dva týdny na operaci nosu a jakmile se mu to pořádně zahojí, chce přijet. Snad to klapne. Nikdy jsem příliš neuvažovala o ideálním muži, ale Guy... Sakra, on mě snad začaroval :) Klidně na něj počkám. Samota mi nevadí. Myslím na něj celé dny. Ne, není to láska, je to okouzlení. Jestli z toho něco bude, nebo ne, na to je právě třeba počkat. Stejně o nikoho v okolí nemám zájem. Nedovedu si představit, že by někdo mohl být lepší, než on. Jenže vážně - jak si ho můžu já zasloužit? Především ten směšný kontrast mých špeků s jeho vypracovaným tělem, jeho schopnosti vůči mně, která si čučí v pohodlíčku u rodičů a jen chodí občas do školy a do práce. Takže teď opět začínám trochu dělat na svém těle. Pokud by zjistil, že se mu líbím, musím se mu líbit co nejvíce.
Komplikací je teď kapku zkouškové období. Příšerně jsem se stresovala s ročníkovou prací. Celé týdny mé myšlenky směřovaly k tomu, že ji budu muset obhajovat. Teď to mám za sebou, obhájila jsem. Ani na mě nepadla úleva, jsem pořád napjatá, protože mám ještě 4 zkoušky. Sice je to tak poloviční stres oproti ročníkovce, ale také mi to moc nedodá. Pokud už všechno udělám, tak mám po příštím týdnu do půlky února klid. V práci moc nebývám a neproplatili mi zrovna bonus, takže tam budu muset zavolat a dožádat se ho. Auta se vůbec teď nečistí, je kosa :) Můj ex po mně vyžaduje vrácení věcí, které mi daroval. Tvrdí, že je jen půjčil. Je to ubohé. Klidně mu je vrátím. Vtipné je, že já jsem mu během vztahu půjčila peníze a ty mi doteď nevrátil a ani se mu do toho dvakrát nechce. Prý kdyby měl spočítat, co se kvůli mě najezdil... Další ubohost. Dobře jsem ho odhadla, že jsem se s ním rozešla, ihned začal nahánět novou holku, i přes tu jeho slibovanou lásku přes hory a doly. S takovým člověkem nechci mít nic společného, falešný...

Sobota 27.12.2014

27. prosince 2014 v 10:05 | Lesní tráva
10:00 Chci spát. Resp. moje fyzická schránka by velmi ráda spala, i přes litry čaje, které jsem zvládla přes noc vypít. Moje duševní schránka naprosto spát nechce a z racionálních důvodů by ani neměla, protože míním svůj denní režim přetočit tak, abych zase fungovala jako většina normálních lidí ve dne. Takže nonstop beze spaní a brzo večer zalehnu a pokusím se to dohnat (ale jako většinou to skončí tak, že budu stejně spát minimálně až někdy do poledne a ještě k tomu se přespím). Nemůžu se teď ani soustředit na to, co píšu, protože právě volám na Skypu se známým z Anglie. No, známý... Je to takový kluk, se kterým jsme si padli do oka. Houby kluk, muž. A já teď koukám, jak leží na gauči se psem a odpočívá, zatímco já datluji a občas něco prohodíme. Po hlubokých úvahách o mé minulosti musím přiznat, že jsem nikdy žádného kluka nemilovala. Vlastně jsem všechny až na jednoho opustila. Internetové platonické lásky byly záležitostí dětství, pak jsem takovými věcmi pohrdala. Ale on... PJ.. je skvělý. Chci ho poznat osobně a vědět, jestli by on mohl být ten, který se mi jako jediný dostane do srdce. Takže tohle léto frčím do GB. Samozřejmě to musím dobře promyslet a naplánovat, s tím začnu po zkouškách. Mohla bych tam najít i nějaký džob. Zatím mám 5 litrů, chci našetřit tak 15, abych měla nějakou jistotu. I pokud by plán s PJ padnul, v létě musím vypadnout z ČR. Konečně mám nějaký cíl a motivaci.
 
 

Reklama