Zima 2013-2014

Úterý 18.3.2014

18. března 2014 v 4:06 | Lesní tráva
4:00 Tak jsem měla kapku pauzu od psaní, protože se toho zas tak moc nedělo. Volejbal už mě začal mnohem víc bavit, než mě ničit. Adolf je zkrátka neustále úžasný. Měla jsem trochu nahnáno s odborným projevem, který jsem měla dnes přednést, ale naštěstí je profesor pořád nemocný, takže až za týden :) Vůbec netuším, o čem mám JÁ 10 minut odborně vykládat a ještě tak, aby to zaujalo další pošetilce, kteří se dali na rétoriku. Pořád nemám kreditku. Byla jsem krátce nemocná, tak jak to umím. Když onemocním, žádné dlouhé léčení, ležím max 2 dny a pak už zase vše dělám, jako dřív. Prostě už jsem taková nátura.

Minulý týden v angličtině došlo na téma bojkot, aktivisté apod. Uvědomila jsem si, že vlastně jsem aktivistka. Byla jsem na punkovém festu proti rasismu. Na facebooku podporuji stránky proti předsudkům. Bojkotuji fast foody, restaurace se špatnou obsluhou, kavárny, kde vám k espressu nedonesou vodu. Bojkotuji firmy, o kterých si myslím, že nabízejí produkty testované na zvířatech. Pokud na to zrovna mám, kupuji bio produkty. Nekupuji si věci u Vietnamců (ne že bych se pak cítila jako socka, ale nemíním podporovat jejich možné nelegální skryté obchody, např. s marihuanou a nechci šmejdy) - raději si koupím něco českého (a ještě líp, moravského). Všeobecně dávám přednost českým produktům, pokud na to mám finančně a nejsou to šmejdy. Chodím k volbám. Mám odpor k válkám. Snažím se nestrkat prachy nadnárodním korporacím. Účastním se diskuzí o týrání zvířat. No a kdo ví co ještě, raději jdu spát! :)

Pondělí 3.3.2014

3. března 2014 v 18:14 | Lesní tráva
18:00 Vážně jsem říkala, že půjdu na volejbal? No, nešla jsem. Ale neplánovaně. Prostě jsem se zapomněla kouknout, v kolik tam jede přestupní bus a když jsem byla u cedule, tak jsem zjistila, že bych tam byla tak o půl hodiny pozdě. To raději nepřijdu vůbec. Super, 3 týdny a už tam mám 2 absence a do konce semestru už mi zbývá jen jedna, nebo jsem nesplnila. Ten chlap je fakt trapný. Místo toho jsem chladla ve fakultní knihovně a pačkala Coraabii, hádala se na FB s přítelem, koukala na knihy v bazaru a filmy na csfd. Ten termohrnek není vodotěsný. Není divu, přítel si myslí, že za 2 kila bude konat zázraky. Asi zním trochu hrabivě a nevděčně, but whatever... Jsem zvyklá, že já se vždycky můžu zcovknout, abych všem nakoupila perfektní a funkční dárky a sama utřu nos :-D Tak jsem se nacpala kuřetem se zelím a knedlíky, margotkou a banánovou CORNY, čumím na seriály, otravuju Adolfa a je mi fajn.

Neděle 2.3.2014

2. března 2014 v 22:27 | Lesní tráva
22:00 Tak, únor, měsíc oslav, je za mnou. Všední dny tohoto týdne byly šílené. Plus je, že jsem dokázala v bance vybrat výplatu bez jakéhokoliv relevantního průkazu. Občanku stále nemám, pas projítý... Ale slečna si mě pamatovala a tak mi v klídku dala peníze jen na základě šalinkarty, chachá! Hned v pondělí jsem se vykašlala na volejbal, ale všechny ostatní přednášky a semináře jsem absolvovala. Ve středu ranní směna (hurá), v úterý jsem si zašla po přednášce na meníčko do mé oblíbené restaurace a pak na odpolední směnu, v pátek jsem musela dopoledne vyčistit Adolfovi bejvák (myslím, že se mi z jeho 8kilového terárka povytáhly ruce o min. 5 cm), sbalit si věci na víkend, jet na odpolední směnu a o půlnoci přijet k přítelovi.

Druhý den jsem od něj dostala dárky - stříbrný řetízek s přívěskem a vytoužený termohrnek. Šli jsme do dvou cukráren, koukali na Asterixe a Obelixe, v neděli jsme šli na luxusní oběd do restaurace (pořádné steaky a pak silná dobrá kávička) a v 5 jsem jela domů. Ano, přítel mi moc chybí už teď, ale zas jsem ráda, že jsem s Adolfíkem a že mě pořád bere (papká mi pěkně z ruky a spokojeně pokvikuje). Ach jo, zítra volejbal, já tam fakt umřu :( "Volejbal je hlavně o rychlosti! Sprint tam! Sprint zpátky! Sprint tam! Sprint a driblovat míčem!" Uch och.

Pondělí 24.2.2014

24. února 2014 v 3:05 | Lesní tráva
3:00 Z podlahy mě pozoruje nezvaný cizinec. Ležím na posteli a jsem z něj nervózní. Jmenuje se Adolf a squatuje mi tady od soboty. Jsem ráda, že tady je, i když to není mým přičiněním. Nejsem tolik sama. Adolf je morče a dostala jsem ho od sestry k narozeninám. Ovšem to bylo velké drama. Čekala jsem, že ho otec vezme a odveze pryč a sestru vykáže z domu. To je přece tak příšerné, mít o malé zvíře víc. Kanáry pořizovali oni a jsou na verandě, Adolf zůstane u mě v pokoji. Mám ho už teď moc ráda, ale strašně mě rozesmutnila a naštvala ta reakce rodičů. Dělali několik hodin dusno a za den mi pořád lezou do pokoje kouknout na našeho Adolfíka, Ádu. Pche. Jako bych se neměla dokázat postarat o jedno morčátko. Jinak jsem dostala 2 knihy, tričko (Children of Bodom, velké a neposlouchám je), košili (ta je větší aspoň o 2 čísla), peníze, sladkosti, chlast. Večer jsem pak v hospodě utratila přes 1200. Sousedka mi pořád dluží prachy, já pořád dlužím mamce. Nemůžu si vyzvednout výplatu ani se registrovat třeba do knihovny, protože ještě nemám občanku. Tenhle měsíc jsem ještě neměla směnu, tahle agentura je na hovno, nebo je teď období bez zakázek :P Dnes zas volejbal, proboha, vypustím tam nejspíš duši. A jestli nepůjdu co nejdříve spát, tak to bude těžký den. Určitě. Adolf teď začal nějak kýchat... snad není nemocný, mám pořád strach, aby byl v pořádku.

Čtvrtek 20.2.2014

20. února 2014 v 23:31 | Lesní tráva
23:00 Jednou za dlouhý čas jsem šťastná. Nebojte, hned to přejde. Prostě jsem si oddělala první týden semestru, zítra max jen odpolední směna, pokud neodpadne a pak už víkend, úklid, chystání a slavení narozenin. Taky jsem se v jedné naprosto mrtvé budově fakulty luxusně vyprázdnila. A sestra už se mě ptala, co chci za dárek. To jsou ale hloupé otázky. Přece jasný, že chci ajfoun. Ne, vážně, k čemu tyhle věci mají být? Asi jsem strašně zestárla a zprudérnila, protože věci jako dotykový mobil, tablet apod. mi vůbec nic neříkají. Vlastně jsem teď napnutá, o co půjde, protože jsem jí řekla, ať to nechá jako překvapení. Prý to otce nasere... Co to proboha může být? Odmala jsem doopravdy chtěla jen jedno - psa. Ale jedině s tím jsem si jistá - psa nikdy nedostanu. Nabrečela jsem se pro něj už hodněkrát (před rodiči ale moc ne, na ně to stejně nefunguje) a doteď si stále popláču, citlivka :P Můj přítel na narozeniny nepřijede, protože je nachcípaný a celkově je tady mnohem víc proti, takže bude lepší, když to pak další týden oslavíme soukromě (chlípné uchechtnutí). Valentýnská akty ode mě dostal a vynutila jsem si, abych ho pozorovala na Skypu, jak dopis otevírá. Vypadal šťastněji než na Vánoce (a okamžitý boner). Slavila jsem úspěch.


Na začátku týdne jsem nenáviděla celý svět. Město s těmi všemi lidmi kolem (hlavně ty otravné odchytávače), fakulty, studenty... Prostě nemám ráda lidi a když je jich kolem mě moc, necítím se dobře. Občas i zapomínám dýchat (obzvlášť tedy ve městě na ulici). Nedá se s tím nic dělat. Ale teď ke konci týdne se cítím líp, od dneška jako by se to obrátilo a já se na lidi spíš culila jako sluníčko. Taky to bude tím, že jsem si vyzvedla knihu drahouška Bukowskiho :) Kluk dodržel dohodu a já na recepci nejmenovaného hotelu zaplatila 5 pětek a starší, izolepou vylepšená kniha je moje. Ááááách. Blaho.


Ve středu jsem měla den doktorů. Gynekolog a pak obvoďák z práce. Mám ráda svého gynekologa :) Kolik holek to asi může říct? Je fakt příjemný pán už trochu staršího věku a každou svou činnost komentuje a neustále pacientky uklidňuje. Jeho manželka je zároveň i sestřička (jak jinak, aspoň má dohled nad manželem, co mu denně stovka ženských roztahuje nohy :D). Roční preventivka dopadla dobře, pochválil mě. Obvoďáka z práce jsem potkala poprvé. Byl cizinec a čeština mu šla horko těžko, ale domluvili jsme se. To byla prohlídka kvůli tomu, jestli jsem stále schopná vykonávat svou práci (moc vtipné). Byl docela příjemný, jako každý obvoďák mi nakázal mnohem víc pít vodu a cvičit, nebo si nechat dělat masáž na potřebných místech. Prý hezké slečny jako já je škoda. Haha, kéž by. Každopádně jsem nečekaně plně schopná snášet zátěž mé pozice. Teď si dám American Horror Story. Sice je to hodně nudné, ale momentálně nemám nic jiného po ruce :) Jo a vivat tentacle rapes.

Neděle 16.2.2014

16. února 2014 v 2:23 | Lesní tráva
2:00 Babiččina oslava je za mnou, jupí. Nemám ráda rodinné oslavy. Proč? Povinná socializace se členy rodiny, především s těmi vzdálenějšími. Přítomnost uřvaných a nekontrolovatelných dětí. Příliš mnoho jídla. Příliš mnoho alkoholu. Příliš mnoho hudby, řečí a zvuků. Nucení do fotografování a tance (ke kterému mě ovšem nedostali). Vydýchaný vzduch. Žádná možnost úniku. Přetřásání všech různých osob, včetně mne. Uznávám, ze začátku jsem se celkem bavila, protože jsem se dobře naobědvala (cha, klidně jsem si mohla dát poloviční porci, víc jsem do sebe nedostala), dala si turka a pár pivek a bylo mi vesele. Snažila jsem se být nenápadná a nevyváděla jsem skopičiny jako většina rodiny (především bratr je komiků a bláznů král). Jenže kolem šesté hodiny při začátku hokejového zápasu alkohol vyprchal a už jsem zkrátka měla všeho po krk. Jaksi jsem nechápala to čecháčství, kdy do sebe každý nacpe co nejvíce jídla a co nejvíc toho vypije, protože je to téměř zadarmo. Naprosto mi to zkazilo chuť. Sama jsem měla poloviční oběd, 3 mini zákusky, 2 jednohubky, pár piv a limonád (za 10 hodin). Stejně jsem tam vydržela až do 10. hodiny večerní, kdy se konečně všichni uráčili sbalit, zaplatit a odjet domů. Nechtěla jsem nikoho obtěžovat s tím, aby vezl domů jen mě. Necelé 2 hodiny jsem strávila v zimě venku, protože jsem chtěla dýchat a mít klid. A taky jsem kapku doufala, že někdo z těch zbylých 19 lidí si všimne, že tam nejsem a bude se o mě někdo zajímat. Naivní.


Ve čtvrtek jsem odeslala přítelovi dopis. Se dvěma fotkami partií, které si na mém těle nejvíc oblíbil. Nechápu tu logiku, kdy on mi odeslal pozdě odpoledne ve středu dopis a mě došel ve čtvrtek ráno, když můj dopis ze čtvrtka odpoledne mu v pátek nedorazil :( Bad luck. Tak reakce se dočkám až v pondělí, no. On mi poslal dopis o velikost 2xA4, popsaný tím, co vše pro něho znamenám, od doby, co jsme se potkali. Samozřejmě jsem ho směla otevřít až v pátek, takže oproti těm dvěma aktům je to trochu bizarní. Nevím jistě, jestli to teda ocení (i když by měl, jako každý nadrženec). Ale asi by očekával nějaké podobné vylévání srdéčka, ne? Stejně řekl, že jak mě zná, vypadne na něj z dopisu max. jedna věta a nějaký dáreček (vystihl mě, šupák, přesně tak to je). Minule jsem mu naprosto nečekaně poslala origami jestřába s jeho přezdívkou a v něm byl vložený lísteček, kde bylo napsáno: Because poems and airplanes are too mainstream. A z druhé strany obtisklé rty rtěnkou. Taky velkou nálepku s nápisem: YOUR BAND SUCKS, kterou má teď na noťasu, který už mimochodem funguje (a cáloval za to 1500, navíc přes známé).


Zítra už začínám nový semestr. Já NECHCI! Nebaví mě to, ale na druhou stranu prostě nejsem k ničemu moc dobrá, takže co už mi zbývá. Alespoň zas budu chodit mezi lidi. Plus jsem si udělala radost na bazaru knih - jeden kluk mi prodal knížku od Bukowskiho za 5 pětek. Jdu si pro ni tento týden, jupí podruhé! Už jen zbývá zmínit zajímavý test osobnosti zdarma na této stránce: ZAROHEM. Můj výsledek je: INFJ. Prý nejvzácnější typ, hahaha. Nicméně doporučuji, je moc zajímavý!

Čtvrtek 13.2.2014

13. února 2014 v 3:43 | Lesní tráva
3:00 Ztrácím pojetí o čase. Zabíjím svůj život v pokoji, dům opouštím jen při vyřizování nákupů a běhání po úřadech. Prohráli jsme v hokeji (jak nečekané). Chybí mi můj přítel. Během dne jsem se koukla na tři filmy - Skinwalker Ranch, Hunger Games a Hunger Games: The Catching Fire. První kousek byl úplně na nic a z hlaďáren mám jen to, že Josh Hutcherson je k sežrání.

Včera jsem měla úžasný den, protože jsem předtím ani minutu nespala. To jsem pak šílenější, než jindy. Už pár let jsem vůbec nebývala doma sama. Otec sice chodil do práce, matka si ale dočasně našla práci až teď. Takže jsem v 7 ráno po 0 sekundách spánku pobíhala nahá po baráku a zpívala na plné pecky kanárům, jak na okně seděla kočka, aby z toho taky něco měli. Chtěla bych vytvořit něco pro přítele a poslat mu to dnes poštou, aby to došlo zítra. Jenže nevím, co :( Muselo by to být něco speciálního, ale jednoduchého a od srdce. Origami jsem mu posílala předtím. Přemýšlela jsem nad nějakou nestydatou fotkou, ale v tiskárně už není moc barvy a žádný z mých špeků není moc fotogenický. Beztak mu nakonec nepošlu nic, protože mě nenapadne nic vhodného :( Básničky mi přijdou už moc fádní, napsala jsem jich moc. Jen doufám, že mi přítel nepošle nějaký dopis, protože jsem mu řekla, že když jsem mu kdysi jeden poslala, tak jsem ho čekala taky. Jenže teď už o něj nestojím. Stojím jen o to, abych mohla ležet vedle něj v posteli, koukat na něj, jak se dívá na film, a usínat.


Vůbec si přítel pořád stěžuje, že na něj nejsem milá, hodná, pozorná, starající se atd. atd. Problém je, že patřím mezi upřímné lidi, kteří říkají i to špatné. Také je mi blbé neustále dokola opakovat to, že ho miluji, že je krásný, úžasný apod. Prostě jsem to jednou řekla, tak to snad platí, ne? Samozřejmě to není tak, že by ode mě nic hezkého neslyšel, ale rozhodně to na něj nemíním pořád sypat. Navíc jsem prostě náladová protiva, která se jen málo lidem otvírá. Stejně to všechno bude v pohodě :) Zvykne si - zvykneme si, ještě to chce čas. Za 4 hodiny vstávám a jdu se fotit na OP, to bude zas zombie fotka :)

Úterý 11.2.2014

11. února 2014 v 0:40 | Lesní tráva
0:20 Uf. Jeden z největších stresů, co může holka jako já zažít, je to, když se jí zpozdí krámy. Nikdo přece nechce být tím 1%, které otěhotní, přestože svědomitě bere prášky. Vždy to dostávám v noci z pátka na sobotu, přesně jako hodinky. No, hodinky se asi trochu pomrvily a já si oddechla až včera. S přítelem jsme si zase vyříkali spoustu věcí (jestlipak za to může pověstná protivná nálada z periody?) a on chviličku vyhrožoval rozchodem. To jsou mi věci.


Včera jsem se dozvěděla takovou zajímavou informaci - před dvěma roky jsem se seznámila s jedním klukem a tak trochu jsme randili. Něco málo bylo, ale pak se mi zdálo, že je moc chladný a že se mu nelíbím, takže jsem to nechala vyšumět. Jenže mi teď v pondělí řekl, že to tak rozhodně nebylo. Takový chladnější a uzavřený býval vždy a navíc na mě nechtěl jít moc rychle, říkal si, že má dost času, takže si myslel, že se on nelíbí mně. Skvělá ironie, protože to byl asi jediný kluk, u kterého jsem se rozhodla, že se nebudu vtírat a cpát mu svoje pocity, když to vypadá, že o ně nestojí. Bála jsem se odmítnutí a nechtěla jsem ho obtěžovat. No, od té doby uplynulo spoustu času, kolikrát jsme nebyli ani pořádně v kontaktu. Je to promlčené a teď ho považuju za moc dobrého kamaráda, můžu mu povědět cokoliv.


Měla strach mu říci
on měl pochyby
ale než byli staříci
nakonec si užili

...

To byl jen vtip
já nejsem ten typ
co dohání minulost
kdykoliv má příležitost




Neděle 9.2.2014

9. února 2014 v 20:56 | Lesní tráva
20:00 Nenávidím se. V pátek odpoledne jsem odjela k bývalé spolužačce slavit narozeniny. Resp. v pátek jsme jen kecaly a zevlily a psychicky se připravovaly na sobotu, kdy přijelo 11 dalších lidí a pilo se. Poprvé jsem měla pořádná okna, dřív se to nestávalo. Vůbec poslední dobou už nepiju, takže jsem dopadla tragicky. Hráli jsme chlastací hru, takže jsme se zřídili všichni. Znala jsem jen spolužačku a jednoho kluka, což je super, aspoň už ty ostatní nikdy neuvidím po té ostudě. Od pasu dolů jsem hotová invalida. Jednu slečnu totiž napadlo sjíždět schody po zadku, jenže to zvládla jen do půlky, tak jsem jí musela ukázat, jak se to dělá. Třikrát. Ponožku a nohu jsem si rozřízla střepy z rozbitých lahví. Na boku mám 20 cm dlouhý škrábanec neidentifikovatelného původu, stejně jako 2 menší na ruce. Jediný, co mě těší, je to, že jsem nic nerozbila ani neprovedla, naopak jsem tam uklízela. Prostě jsem ničila jen sama sebe. Však jsem asi 3x bulela, vážně tragédka. Ty všechny kecy, co jsem tam do lidí hustila, byly otřesné. Je mi zle. V noci jsem taky ještě blila, naštěstí pěkně do záchoda. Nějaký člověk zřejmě v každém pokoji, kde byl, nechal na stole pár drobných, což je divné, protože do mé ložnice nikdo neměl chodit. Druhý den v poledne jsem vstala a v 1 jsme si všichni dýchli. Měla jsem nejvíc - 2 promile. Z ostudy si můžu ušít kabát a už nikdy k té spolužačce nejedu, protože se tam vždycky příšerně zřídím. Co se všechno vypilo: 1x Gin, 10 litrů Cuba Libre, 1x Becherovka, 4x šampus, 1x medovina, 3x amundsen a 30 piv. V 5 jsem odjížděla domů a cesta autobusem byla peklo. Chodím jak namrdaný tučňák a nejsem schopná normálně sedět. Mám úplně vymazanou hlavu. Na matčin příkaz, že mám jít zítra do květinářství, jsem se jí zeptala, jestli si dělá prdel. Je mi zle. Je mi zle. Je mi zle (a patří mi to).

Čtvrtek 6.2.2014

7. února 2014 v 0:00 | Lesní tráva
23:50 Rodiče odmítají vyměnit můj pokoj za pokoj, kde si otec staví posrané modely. Je úžasné mít pokoj uprostřed baráku. Soukromí nulové, celý den mám na oknech závěsy. Samozřejmě si nemůžu ani vyvětrat, jelikož okna vedou na verandu a tam jsou kanáři. Když k nám přijde přítel, tak si ani zasouložit normálně nemůžeme :P Prostě malá domácí kobka s uvrzanou postelí. Není to náhodou domácí týrání? :-D Zjistila jsem, že směny si nyní nahlašujeme přes google dotazníky, to je dost vtipné. Tak nějak jsem pořád prochladlá, přestože mám mikinu, tepláky a pokojové fluffy botky. Co ještě nechápu, je moje vykašlávání - už 3 měsíce chrchlu jak stará kuřačka a netuším, čím to je. Prach mám utřený, povysáváno je, nekouřím a ani to nedýchám. Zvláštní. Sice mám alergii na prach a pyl a velmi lehké astma, ale nikdy dřív jsem takové problémy neměla. Prostě jsem exot.

Středa 5.2.2014

5. února 2014 v 20:39 | Lesní tráva
19:00 Jsem úplně vymazaná. Přítelovi ten vir zničil disk, takže mu nejede notebook, úplně šílí. No a já nespala. Do 3 hodin ráno jsem si četla a hrála na pc, pak jsem slavnostně zahájila den gulášem se 2 knedlíky, banánem a silnou kávou. Pak jsem se v koupelně snažila polidštit tu divnou zombie v zrcadle. Ve 4 mi jel autobus a v něm můj teplý kamarád. Tak aspoň jsem se měla s kým cestou bavit. Po 5.hodině jsem v práci zjistila, že nejsem zapsaná, prostě nemám směnu, společně ještě s jednou paní. No, zapomněli na nás. Tento týden tímpádem žádná směna. Kokoti. Takže jsem chytla bus po 7. hodině a zbytečně se trmácela domů. Naprosto zničená, nevyspaná, s rozevlátými vlasy a slepenýma očima. Aspoň jsem si zašla k doktorovi pro antinu a nakoupila v obchodě.


Zároveň jsem zkompletovala TO DO list na příští týden - vyrazit ze sousedky prachy, přemluvit rodiče ke stěhování pokoje, založit si účet u spořky, zařídit nový OP, navštívit gympl, absolvovat roční prohlídku u gynekologa, zaregistrovat se do knihovny a přihlásit se do sem. skupiny volejbalu. Jo a podepsat v práci růžové prohlášení (což už jsem sice udělala, ale ti neschopní idioti ho ztratili). Na příští týden se netěším.

Úterý 4.2.2013

4. února 2014 v 17:59 | Lesní tráva
17:30 Haha, OP došel dnes. Můj přítel má strašně dětský rukopis. S babiččinou oslavou to vypadá nakloněně, protože matčina teta je v nemocnici a je to s ní zlé. Nějaká Mařka, že prý. Nikdy jsem o ní neslyšela. Vůbec je udivující, jak jsme rozlezlá rodina a já nikoho neznám (zato všichni znají mě). Opět jsem vstala v 1 hodinu odpoledne, tentokrát k libější vůni a obědu (segedínský guláš s domácími knedlemi), takže jsem se najedla výsostně. Akorát nevím, jak budu v půl 4 ráno vstávat na ranní směnu, to bude kovbojka. Zítra mi snad už sousedka vrátí peníze (které už mezitím dlužím matce), tak se kapku zkrátí dluh, který si vždy u matky příležitostně vytvařuji. Holt nejsme bohatí, takže veškeré ostatní aktivity, než je škola a pobývání doma, si platím sama (vlastně i na školu přispívám, přestože je státní). No a když je rodina velká, tak na Vánoce se nakupuje alespoň 10 přiměřených dárků, každou chvíli má někdo narozeniny, svátky... Cesta do práce se taky prodraží, nakonec vlastně z těch peněz pro sebe ani nic nemám :) Takže nemám skoro žádné koníčky (vedou knížky, filmy, seriály, hry a pobyt venku), v hospodě často nebývám, většinou mě někdo zve. Pojem kamarádi je mi celkem taky cizí, protože v neustálém běhu domácnost-škola-přítel-práce ztrácím energii i čas a moc lidí mě stejně nechápe. Suma sumárum, když už mám čas, tak buď nemám prachy nebo chuť, nebo není s kým ho řádně strávit, takže sedím nečinně několik hodin u pc jako troska. Howgh.

Pondělí 3.2.2014

3. února 2014 v 19:11 | Lesní tráva
19:00 Do prdele. Spát jsem šla po paření ve 4. Vstala jsem v 1 odpoledne a ucítila charakteristický puch smaženého sýra a pečených brambor. Dnes jsem si tedy oběd nedala. Máti ale upekla domácí rohlíky, takže se tlápu jimi. A jeden si dám i s nutellou, aby se neřeklo. Dokoukala jsem dnes District 9, což je fajnový film. Potřebovala bych nějaký seriál, ale asi si počkám na nové díly Game of Thrones a My Mad Fat Diary. Přítel se dožaduje, abych se mu ukázala na skypu, ale já nemám náladu. Ten podělaný vir mu asi nadobro sešrotoval notebook, takže používá matčin a je pěkne nervní. Prý tam nemůže ani nainstalovat znovu OS. The fuck? Nechala jsem si u něj OP, takže mi ho odpoledne odeslal v obálce, zabalený do papíru. Potřebuji ho, co nejdřív.

Neděle 2.2.2014

2. února 2014 v 22:10 | Lesní tráva
21:00 V pátek odpoledne jsem odjela ke svému příteli. Tam jsem se dozvěděla, že zkoušku z latiny jsem dala, takže oficiálně jsem bohyní prokrastinace. Pořád nechápu, že jsem zcela bez úhony prolezla do druhého semestru, a stejně tak podepsala dohodu s další agenturou (která ale bude horší než předešlá, protože jsem se od nich dozvěděla úplný hovnec, co se organizačních plánů týče). Večer jsem šla s přítelovými kamarády do klubu, trochu jsme se přiopili a kolem jedné jsme mířili domů, já s kečupovou bundou díky půlnočnímu párku v rohlíku (typické).


Sobota - nic se neděje. Koukli jsme se na začátek Ender´s Game (shit). A objevili velmi zajímavý vir, který se usídlil v jeho notebooku - CoinMiner. Vážně, s tímhle vychcánkem nechce mít nikdo nic společného. Aneb jak si někdo na účet výkonu vašeho pc vydělává podělané bitcoiny, které mohl vymyslet jen nějaký přizdisráč s nulovou inteligencí. No nenasralo by vás to, kdybyste věděli, že každou minutu vás někdo okrádá, procesor se vytěžuje na 100% a jde do hajzlu a vy s tím horkotežko něco uděláte?


Neděle - jak někdo narazil na můj blog? Zvláštní. Do středy mám klid, musím pouklízet barák, dát se do kupy a středa-pátek mám ranní směny, takže budu naprosto mrtvá. Naprosto také nechápu naši rychlou rotu, která není schopná trochu krotit tu ledovku všude kolem. Mám obavy, že po těch několika letech bez pádu sebou řádně seknu o zem.

22:00 Tak jsem se chvíli sekla na Coraabii, což bývala má oblíbená online hra, ale už tam chodím jen málokdy a jen na pokec, protože holky jsou tam ''nedostatkové zboží''. Teď zahájím obvyklé prolézání internetu, přičemž je vyloučena jakákoliv produktivní činnost. Po půlnoci matka napačká svých 6 účtů na shakes and fidget, takže půjdu na pc vesele manipulovat se simíky a podobně se bavit do ranních hodin.

Čtvrtek 30.1.2014

30. ledna 2014 v 17:34 | Lesní tráva
17:00 Já se vážně neučila. A taky nespala, aby toho nebylo málo. Vlastně jsem toho ani moc nesnědla ani nevypila, koleduju si o pěkné problémy, ale holt složitější období je složitější období. Mám trochu už před očima přeludy z toho nevyspání, nervní tik v oku z nedostatku jídla a stejně pořád jen sedím a čumím. Alespoň jsem si dnes zařídila práci u nové agentury, všechno papírování a příští týden už zas můžu makat. Teď už jen čekám na víkendy plné oslav (krom tohoto, to jedu k přítelovi) a taky N z latiny. Zase.

22:00 Pořád nespím! Ale už jsem alespoň něco snědla a vypila. Tak péčko a jde se spát, ne?

Úterý 28.1.2014 a středa

29. ledna 2014 v 23:14 | Lesní tráva
15:30 Měla bych se učit na čtvrteční zkoušku z latiny. Čeká mě minimálně 600 slovíček a já na to ani nekoukla. Místo toho pořád čekám, jestli se ozve sousedka, abychom šly na kulečník do hospody. Vypadá to, že se na mne všichni vykvákli, nebo se ozvou na poslední chvíli. No jo, zrovna v den, kdy řeknu svému žárlivému příteli, ať se mi neozývá, protože na něj nemám náladu, se na mne vykašlou a já budu sedět doma jako puťka a přemlouvat se k učení. To tak.

Středa 23:00 Chacha. Neučila jsem se, skončila jsem v hospodě a dnes se celý den jen povaluji. Pokud zítra tu zkoušku dám, tak jsem asi bohyně prokrastinace. Aspoň jsem udělala něco záslužného a šla nakoupit, rovnou jsem koupila dárkovou kazetu pro babičku, protože 15. slaví narozeniny. Zítra musím vyzvednout objednaný dárek pro kamarádku, která má oslavu hned příští týden. A překvapení, překvapení, po babiččiných narozeninách slavím narozeniny já, aby toho nebylo málo. Snad tenhle měsíc bude za něco stát, přestože začínám další podělaný semestr. S přítelem už je to snad v pohodě, nevím, kdy konečně pochopí, že by mi měl pořádně věřit, jinak to stojí za nic.
 
 

Reklama