Podzim 2016

Úterý 7.11.2016

7. listopadu 2016 v 0:40 | Lesní tráva
00:30 Do háje dubovýho. Opět se mi nic nechce. Nic. Ale tak jo, něco ano - utrácet, žrát, souložit a číst. Tomu žraní celkem odolávám a souložení se holt nekoná z více důvodů. Utrácení velmi opatrně, protože už se blíží Vánoce. Tak nakupuji na ně. Počítám s deseti tisíci. S tím, že půlka bude na zabávu pro mě a R. Přiletí na Štědrý den. Jestli bude hrozné počasí a nepoletí to, bude to pěkně posraným navrch. Podobně jako minulý rok, kdy jsem měla odletět 23. a neletělo to a trávila jsem noc sama v hotelu, rozvalená nahá u telky, ubulená, koukající na Lásku nebeskou. Ale aspoň jsem tedy doletěla 24. (sice jsem kvůli tomu musela jet v noci autobusem do Budapešti, ale co se dalo dělat...). Takže doufám, že můj drahý to nebude mít s cestováním tak složité. A že tyhle Vánoce se lépe vydaří, loni to bylo opravdu velmi hořkohořkosladké.

Úterý 4.10.2016

4. října 2016 v 16:51 | Lesní tráva
16:30 Sedím v pojišťovně a nic se mi nechce (jako téměř vždy). S váhou jsem se opět polepšila, takže dobré. Konzultantku jsem na bakalářce kontaktovala a už píšu, taky fajfka. Akorát ten zubař se mě věčně drží, spíš dělám pravý opak (pořizuji si kávovar, hehe). Mňam, kafíčko. Po letech instantních a automatových sraček budu mít svoji domácí kvalitku. Začal semestr a já si tedy jen poctivě frčím internetové kurzy. Mám krásné růžové nehty s modrými třpytkami. Neustále chodím do kina a utrácím. Přitom peněz nemám dost. Ach jo. S R. je to takové všelijaké. Jsem náladová a většinu času teď na něj prostě tu náladu nemám. A děsně mě to štve, ale nedokážu s tím nic dělat, prostě potřebuji být občas sama. Jelikož veškerý čas trávím v práci, na cestě, nebo doma, tak nejsem sama nikdy. Doma jsme totiž pořád spolu na skypu a v ostatních případech je vždy někdo kolem. On ale nechápe, že chci být sama a bere si to osobně. Na jednu stranu ho chápu, na druhou stranu je to neřešitelná situace a každý má právo na trochu soukromí. Takže 95% případů končí tak, že jsem s ním na hovoru a zbytek je, když si prosadím svou a on je naštvaný a zklamaný. Hummmm. No jo, je majetnický a má strach, abych ho nenechala a nebo neprováděla něco nekalého. Ale je to nejspíše chyba, se kterou dokážu žít, protože jinak je naprosto skvělý. Jen nevím, jestli dokážu žít sama se sebou :-D
 
 

Reklama