Podzim 2014

Sobota 20.12.2014

20. prosince 2014 v 5:12 | Lesní tráva
5:00 Ba dum tss. Už zase jsem single. Jak dlouho že mi to vydrželo? Čtyři měsíce? Jsem ztracený případ. Já jsem si fakt myslela, že on by mohl být... ''ten pravý, o jehož existenci u koholiv stejně pochybuji, ale přesto ho stále tak nějak očekávám''. Usoudila jsem, že jsem ještě nikdy nikoho nemilovala. Jestli vůbec ta zkurvená láska existuje, hm? Když se celkem vylučuje s lidskou sobeckostí. Nebo existuje, ale já jsem tak zkažená, že nejsem naprosto schopna takových citů? Každopádně, můj nynější bývalý je z mého rozhodnutí naprosto zničený. Jenže co jsem měla dělat, být s ním i přes veškerou svou nechuť? Muselo to skončit. Přemýšlela jsem nad tím několik dní a celou dobu mě děsně pálila žáha. Jakmile jsem to s ním dořešila, přestalo to. Jde vidět, že mě to teda pěkně hlodalo. Ano, mám pořád špatné svědomí z toho, že jsem mu ublížila. Jenže to nemělo cenu. Srdci neporučíš. Jsem zase spokojeně sama, jako předtím. A už se toho nemíním vzdávat tak lehce, jako posledně! Podle mého názoru totiž ani nejsem schopná být ve funkčním vztahu, protože jsem naprosto labilní a nespokojená se svojí psychičkou i fyzičkou. Nic moc s tím ani nedělám, je to šílené. Prakticky si ani nikoho nezasloužím. K čemu by vlastně někomu byla přitloustlá otrapa, která na všem dokáže najít chybu a negativum, celé dny se jen valí u noťasu, občas uklidí nebo uvaří, jde do práce nebo do školy a fňuká o tom, jak nesnáší svůj život a nemá kamarády? Vážně, pokud bych neměla nějaký záchvat nutnosti snažit se jí změnit život k lepšímu a udělat z ní lepšího člověka, tak bych se té holky ani netkla.

Pondělí 8.12.2014

8. prosince 2014 v 22:34 | Lesní tráva
22:00 Zatím jsem nenakoupila další dárky, plánuji to tenhle a příští týden všechno dát do kupy. Stipendium mi bylo uznáno a převedeno na účet. 3 litry, muhahaha. Takže teď už zbývá jen výplata, prachy od přítele, co mi dluží a snad prachy z toho, že ho přetáhnu ke své bance. Přes víkend jsem dělala na podělané ročníkovce a odevzdávala její celkovou pracovní verzi. Z půlky dost odfláklou, ale co, přece je to pracovní verze... Odložila jsem zítřejší zkoušku, protože už je třeba spíše uklízet, péct, chystat na Vánoce (es weihnachtet, krávo). Dnes už máme čtyři druhy cukroví a zítra budu dělat těsto na zázvorky (to jsem zvědavá). Mikuláš mě letos obdaroval velmi štědře. A jelikož si všichni stěžují, že neví, co mi mají dát pod stromek, byla jsem nucena ve svém věku psát dopis Ježíškovi. Napsala jsem tam všechno, co mě napadlo a řekla mu, ať si vybere, co uzná za vhodné. Strašně ráda bych letošní zimu strávila někde na horách s přítelem. Sice nelyžuji, ale párkrát jsem na tom už stála a ráda bych vyzkoušela ty krátké lyže. Přítel by ale do lyží nešel vůbec, tak bychom mohli se třeba procházet, sáňkovat, užívat si... Ale nemyslím, že na něco takového on našetří a já budu mít právě jen tak ty 3 litry. A vůbec nevím, co budeme dělat na Silvára. Každopádně už mi došel vánoční pohled. Nejkrásnější, jaký jsem kdy viděla, s medvídkem, od spolužačky. Říkala jsem si, na co chce moje trvalé bydliště. Tímpádem jí tento týden taky musím nějaký krásný pohled vybrat a poslat, ale těší mě to. Zároveň pošlu alespoň pohled bývalé spolužačce, se kterou jsme si občas poslaly dopis (tenhle rok jsme na sebe nějak nemyslely). Tenhle týden mám od středy ranní směny a příští týden mě čekají jen 2-3 zkoušky a pak šlus. Váááánoce, váááánoce přicháázejíííí... Jingle bells, jingle bells.... Stille Nacht, heilige Nacht....

Úterý 2.12.2014

2. prosince 2014 v 2:05 | Lesní tráva
2:00 Motivace do učiva vyzněla do ztracena, protože hovno dělám a místo toho se soustřeďuju na vánočnění a žraní. Uh oh. No, minimálně mám zabaleno: 2 knihy (neteř, otec), rádio do sprchy + masážní strojek (sestra), polštář + placatka (bratr). Koupeno a nezabaleno: pantofle (babička), plyšák žirafa (neteř). Co je třeba koupit: pánvička, knížka (mamka), knížka (babička). Také nesmím zapomnět na to, že bych měla koupit 2 balíčky herních karet (jelikož ty staré zůstaly u krávy sousedky, ta už je nevrátí). A otcovi nějakou čokoládu na narozeniny, které slaví ještě před Vánocemi. No, výplata mě čeká přes 2 litry a také stípko by mohlo dopadnout obdobně. No fear.

Poprvé jsem strávila víkend u přítele, aniž bych se tam nachcípla. Nejspíš to bude tím, že mi pořídil pantofle, které jsem si vybrala (ňuňaté, růžové, úžasné) a vypíná v noci topení (což ale zas vadí jeho sestře, se kterou sdílí pokoj). Zato mě ale šíleně napuchlo spodní oční víčko. Vypadala jsem jako by mi přítel dal po hubě, příšerně. Ten ovšem začal jančit, co se to děje a že pojedeme na pohotovost. Takže místo toho, abych se dočkala podpory, jsem ho musela uklidňovat a vymýšlet vtipy o pirátkách, na oko jsem si plácla kapesník namočený ve studené vodě. Po 4 hodinách už nebylo po napuchnutí ani stopy. Konečně jsme dokoukali Stmívání a můžeme se příště věnovat lepším kouskům. Poprvé jsem seděla za volantem. Přítel říkal, že je na mně pyšný, že jsem šikovná na to, že to dělám poprvé. Nejsem si tím moc jistá, snad to příště půjde lépe (mám z toho nervy v kýblu). Kupodivu jsem se nevztekala a nenadávala, spíš jsem byla taková puťka. Na rockovou zábavu jsme nešli, byla jsem utahaná a přítel si mě stejně chtěl užít raději v soukromí. V sobotu jsem se ale sešla s tím kamarádem a šli jsme spolu do hospody, kam jsem nakonec přivolala i přítele. Ze začátku to vypadalo hodně špatně. Přítel přišel, objednal si pivo, na kámoše jen houkl ˜''čau'' a půlku škopku do sebe hned kopl. Pak házel nevraživé pohledy. Kamarád ho ale naštěstí pak rozkecal. To byla úleva. Určitě s ním ještě dáme zcuka. V neděli na tréninku jsem byla pěkně nakvašená. Přítel si mě nevšímal, neustále chodil za ostatníma klukama a snažil se zavést konverzaci, i když jim byl většinou šumák. Já stála 2 a půl hodiny v koutě sama. Naposled jsem tam s ním jela, příště klidně raději protrpím kafe s jeho rodiči v obýváku, mezitím co on se tam bude flákat.

V pondělí bylo od rána jasné, že to bude den na nic. Jelikož se mi rozbila sluchátka, vytáhla jsem další, ale ty mi nepasly, takže jsem je hodila mámě. Venku šílené počasí, ale já byla domluvená se spolužačkou, že večer půjdeme do města na promítání filmu. Takže i přes matčiny i otcovy nadávky (a ten má co říkat, když nemá přezuto na zimní gumy a jel na noční) jsem jela. Doprava mimo město v pohodě, ale MHD byla v prdeli. Takže jsem celou cestu šla pěcha. Cca 8 kilometrů po městě tam i zpátky, přičemž jsem cestu tam musela jít ostrým krokem, abych stihla to promítání. Potom jsme šly do hospody, ale spolužačka bohužel musela jít brzy domů, takže jsem pak hodinku a půl čekala na bus venku. Zimenka. Ale nelituji, pokecaly jsme a ukázala jsem, že zas nejsem tak asociální (ale docela jo...). Domluvily jsme se, že zas dáme scuka, ideálně po výplatě (holt není čas a bohužel už ani prachy). Pár stovek mi dluží přítel, pár stovek padlo do sluchátek a možná padnou nějaké prachy z toho, když překecám přítele, aby si založil účet u banky. A teď jupí do mé milované postýlky.

Středa 26.11.2014

26. listopadu 2014 v 1:44 | Lesní tráva
1:00 Cože jsem to říkala o prvním testu? Že si můžu oddechnout? Hovno tak, já ho nedala :-D Teleteleteletele. Nejdřív budu psát druhou část a pokud i tu podělám, budu muset opravovat oboje. Áááách jo. V neděli o půlnoci jsem si všimla, že v pondělí večer mám zkoušku. Dost vtipné, vyděsila jsem se a nešla v pondělí na přednášky a připravovala jsem se na test. Ten jsem nakonec těsně dala, juch. Tím se mi obnovila motivace do učiva, protože konečně jsem něco neposrala.
Pro změnu jsem ale zase trošku přibrala. Přítel byl poprvé na návštěvě u nás. Rodičům se celkem zalíbil, ale já bych ho za některé věci nejraději přiškrtila. Jako za to, že pořád mlel hubou, ponejvíce o sobě, vychloubal se, pátý přes devátý, nepouštěl ke slovu. Kolikrát se vychloubal i věcmi, které jsou spíše ke studu. Zfackovat jsem ho měla. Ale co už. Dělala jsem kuřecí maso naložené v zázvoru a rodiče to málem ani nesnědli. Nevděčníci, mě to chutnalo. A taky jsem do skleniček nakrájela zázvor s limetkami, citronem a medem. Medicínka. Dnes ji okoštuji. Pojedu s máti pomoci jí s nákupy a pak bych měla doma dělat na práci, jejíž první verzi mám odevzdávat už 7.12.!!! A to mám jen jednu kapitolu textu a ještě celou špatně. Tenhle víkend se ale pojedu odreagovat k přítelovi. V pátek jdeme na rockovou zábavu, v sobotu dopoledne mě bude učit řídit (aneb jak se já budu vztekat a on mě uklidňovat), odpoledne bych se měla sejít s jedním potencionálním kamarádem (delší dobu si píšeme, bydlí nedaleko od přítele), který je platonicky zamilovaný do zadané holky a v neděli šup na trénink šermu a večer domů. Mimochodem jsem neustále děsně nadržená. Se svým přítelem jsme totiž souložili jen jednou a jednou prokázal svou šikovnost na jiném poli a já také... A jinak je to vždy jen mazlení bez pokračování, protože u něj bývám nachcípaná a u mně je šíleně rozvrzaná postel a žádné soukromí. No a sama... Sama to nedělám, protože moje tělo se mi celkem hnusí. :((

Středa 19.11.2014

19. listopadu 2014 v 4:21 | Lesní tráva
4:00 Vážně? Úvodní stránka blogu snad upadá propagovanými tématy čím dál víc (aneb když polemizace o přitažlivosti připínacího penisu zní ze všech možností nejinteligentněji). Nu což, jejich mínus. S mým konzultantem pořád svádím boj. Nebo spíše on svádí boj s mou blbostí, stejně jako já. Možná nakonec vyhrajeme. Budoucnost je nejistá :-D Psala jsem první test a myslím, že si můžu oddechnout. Taky jsem odevzdala ultraúkol do metodologie (který jsem totálně odflákla a následky budou určitě bolestné). Z nějakého záhadného důvodu jsem nepřibrala, i když jsem se velmi horlivě nacpávala žrádlem z Rakouska. S přítelem menší rozmíška, ale jinak je zlatíčko (ono mu taky nic jiného nezbývá). Dostala jsem další mikinu, tentokrát od přítele. Měl ji navíc a aspoň tak budu propagovat jeho šermířské zájmy. Je mi sice trochu větší, ale aspoň k ní můžu pohodlně nosit legíny. Navíc jsem u něj podruhé trávila víkend a opět jsem se nachcípla. Vzhledem k tomu, že jsem se dost nabalila, mi to začíná být krajně podezřelé a pokud se to stane i příště, už to velmi pečlivě prozkoumám a zřejmě tam přestanu jezdit :-D Konečně jsem započala s nákupy na Vánoce (původně jsem si chtěla ještě pořídit kabátek a spodní prádlo, ale to asi nechám na lednové slevy). Objednala jsem bráchovi placatku s pouzdrem na cigarety (ve skříni mám pro něj schovaný už od září ještě polštář s motorkářským motivem), ségře rádio do koupelny a masážní strojek na USB. Litr v prdeli, to bychom měli sourozence. Našim tedy hodlám pořídit nějakou obyčejnou mikrovlnku (něco, s čím budou umět zacházet a jentak se to neposere), bábi teplé papuče, akorát pro neteře ještě moc nevím, starší asi nějakou pohádkovou knížku a té mladší hračku. S přítelem si nic nedáváme, naštěstí. Nevadí mi to utrácení, ale spíš vymýšlení a balení, to je katastrofa. Zítra bych měla jet po delší době na čištění a nově i voskování aut, tak jsem zvědavá. V pátek ranní směna a v sobotu večer by přítel měl poprvé zavítat k nám domů (ááá jééé...).

Neděle 9.11.2014

9. listopadu 2014 v 22:55 | Lesní tráva
22:30 Jsem v prdeli jak baťa se dřevákama. Prostě už tu školu teď nedávám, je toho na mně navaleného a můj konzultant je tak trochu vůl. Čekám na výplatu jako na smilování, našim z ní musím dát necelých 5 litrů za nákupy v Rakousku. Nakoupila jsem trochu žrádýlka (hnusný paprikový Pringles, další brambůrky, čokolády a datle), troje legíny, dvoje kalhoty, top, zimní bundu, kabelku a chlupaté klapky na uši. Nejvtipnější bylo, že jsem omylem koupila ještě jeden top. Zkoušela jsem si ho totiž v kabince a pak jsem ho zapomněla vyndat z věcí, které už jsem nesla na pokladnu. Fakt tele. Ten top totiž nosit nemůžu - je mi hodně volný přes břicho, ale rukávy na rukou mám úplně uplé. Vážně ten střih nechápu. 7 eur zbytečně v řiti. Na přítele jsem totálně protivná, protože mám samé starosti. Chudák to celkem kvalitně odnáší. Dávám mu denní sodu. Zároveň jsem se docela dost začala bavit s jedním známým z Anglie, Jamesem. Dokonce s ním už i mluvím na Skypu, přenesla jsem se přes moji stydlivost a strach z dělání chyb. Nemusím nakonec řešit antivir, otec ho prý zaplatí na všechny 4 počítače, které máme. Vymlouvat mu to samozřejmě nebudu, já zas platila mamce veškerou cestu do Rakouska. Kupodivu mi otec taky zaplatil mikinu. Což je hodně zvláštní, nekupuje mi ani nic k Vánocům nebo na narozeniny, ale teď se chtěl asi pochlubit, jaká jsem studentka. Lidi kolem sebe stále celkem úspěšně odháním, ale už jsem méně líná a víc se nadělám (co jiného mi taky zbývá, když mám všeho dělat tři prdele). Do soboty mám mít jeden ultra úkol do metodologie (už teď nestíhám, bude to úmorná práce), do neděle 3 normostrany (1 kapitolu) ročníkovky. Ale konzultant mi naprosto neschválil osnovu, takže jsem v pasti. Co mám sakra dělat? Příští týden už mám první zkoušku a samozřejmě, I know nothing. A nakonec, zhubla jsem, ale díky žrádýlku z Rakouska to určitě zas naberu. Om nom nom.

Pondělí 20.10.2014

20. října 2014 v 21:22 | Lesní tráva
21:00 Zkurvený zub zase začal zlobit. K tomu se přidala poloviční krize z vyhoštění lidmi (ano, už mnou pohrdají i feťáci, nastoupila jsem na zcela nový level). ''Však máš aspoň přítele...'' jasně, kámo, ale to k životu moc nestačí. Můj víkend se dá shrnout do uklízení, učení, nicnedělání, vaření a chlastu. Všechno sama doma, při sobotním nočním dýchanku, kdy jsem si tykala s flaškou vína, jsem málem zapudila i přítele. V pondělí pokračování, vykašlala jsem se na přednášky a zůstávám raději ve svém bezpečném úkrytu. Zítra už ale musím vylézt. Ostříhala jsem si vlasy, naplácala na ně černou hennu (a podle očekávání moc nezabrala). Nalakovala nehty na růžovo, aby aspoň něco vypadalo pozitivně. Po několika měsících jsem zase dostala krámy. A já se radovala, že už nepřijdou. Potřebuji někoho. Nebo možná nepotřebuji, ale chci. Stejně budu pořád sama, protože nejspíš nejsem normální a potřebuju psychiatra. Nebo jsem normální a je to naprosto normální situace? Mobil používám jen kvůli práci. Z domu vycházím jen kvůli obchodu, práci a škole, vyjímečně kvůli přítelovi. Tzn. od pátku jsem zavřená a nemám nejmenší chuť se odšourat mezi lvy ven. Nemám nejmenší motivaci k pokračování v pracech, co se týče školy. ''Nemáš budoucnost, ale chceš žít...'' Chci pít, chci pořád pít. A taky mám děsnou chuť na cigáro, ale nechce se mi kvůli tomu vylézt před barák a pak rodičům vysvětlovat, proč jsem cítit kouřem (dokud se přímo nezeptají, tak je nějakých pár cigaret za měsíc nemusí trápit).

Pátek 10.10.2014

10. října 2014 v 2:54 | Lesní tráva
2:30 Virbl, prosím. Ano, už jsem zadaná. Zase. Znovu. Mám ho ráda, ale ještě jsem se nevyznala a také to zatím prostě nejde. Dvě další randeta se zmiňovaným klukem a už jsem se mu nemohla ubránit. To, že je šermíř a hasič holt hraje také svou roli (které holce to nepřijde sexy?). Už mi dokonce daroval maličkého plyšáka (zbožňuju plyšáky) a svůj talisman, který nosil do bitev apod. (nejsem hodna...). Nebudeme se ale moc často vídat, je zhruba tak daleko, jako bývalý, spoje jsou na nic. To, že není nejštíhlejší, jsem snad už překousla a škaredý jinak není (to by ses nenechala sbalit, potvoro jedna povrchní!). Je hodný a ke konci října spolu máme strávit víkend u něj doma. Rodiče jsou informovaní a zdám se jim fajn (kterým také ne?). Ovšem zatímco na poli lásky stoupám vzhůru, se školou to jde naprosto do prdele. Minimálně v tuhle chvíli, kdy nemám konzultanta, přestože jsem si ho měla do 8.10. sehnat. Všichni dotazovaní měli plno. Z práce mám naprosto rozhozený režim spánku, ale jsem teď dobře placená, protože dělám noční, nebo dohlášené směny s příplatky. Hubnutí přestalo. Suma sumárum je všechno dobrý, kromě školy. A Adolfek bude mít ke svým narozeninám nové bydleníčko. Home made s dokoupeným vybavením, mamka mu už koupila nový dřevěný domek. Těším se, až bude mít ta chlupatá obluda více místa ke zlobení.

Pondělí 29.9.2014

29. září 2014 v 21:11 | Lesní tráva
21:00 Nejspíše stárnu. Tedy určitě a přímo příliš rychle. Začala jsem se totiž dívat na Prostřeno. Občas v tv (kde mě vždy rozrajcujou reklamy na tlakoměr a Pohlreich), častěji na noťasu. Dlouho jsem nepsala, protože blog.cz kapku stagnoval a odmítal mě přihlásit. Každopádně rande s tím milým hochem proběhlo. Jestli se tomu dá říkat rande - přes hodinku jsme se motali, seděli na lavičce, on vykládal a já většinou jen poslouchala. Samozřejmě byl ošklivější a tlustější, než se zdálo z fotek a kamery (děkuji, internete). Dokonce mu malilinko táhlo z úst, což teda přisuzuji cigaretám, takže v pohodě. Jenže je opravdu hodný a milý, tak jsem se nechala parkrát políbit a obejmout a trávíme spolu na skypu stále dost času. Tenhle víkend bude vážnější setkání a on se mi už teď vyznal. Vážně, proč se mi kluci vyznávají tak brzy? Nemůžou s tím počkat třeba pár měsíců? Mě by to bodlo, protože moje citové centrum (dejme tomu srdce) odmítá jakoukoliv brzkou náklonost. Zkrátka mě většina borců tituluje přinejlepším jako ledovou mrchu. Když už jsem zmínila ten skype, tak se mi stala super příhoda - spolu se skypem jsem si stáhla parádní vir a mám z něj opravdovou radost, je to pašák! Otravuje mě totiž nejen na skypu, ale i v prohlížeči a kdo ví, co ta svině všude vyvádí. Každopádně jsem si teda stáhla Spyware Terminator a ještě jeden free antivirus. Jak je vidět, McAfee stojí za hovno, ale já si stejně brzo koupím Kasperskyho. Jinak je vše s noťasem víceméně v pořádku a nemůžu si stěžovat. Škola je tento semestr celkem děsivá a práce je zatím dost, zkrátka nestíhačka. Splatím zbytek dluhu matce a pak už šetření na zimní oblečení a Vánoce. No jo, 13 litrů vražených v noťasu a člověk si nic neužije :) Aspoň že trošičku hubnu (a teď jsem to určitě zakřikla, raději finišuji).
 
 

Reklama