Léto 2015

Úterý 22.9.2015

22. září 2015 v 0:32 | Lesní tráva
00:00 Tak po dlouhé době mě zase navštívily krámy. No dobrá, alespoň jsem se mohla vymluvit z wellness a aquaparku, kam se mi stejně bez mého milého nechtělo. A k tomu ještě zatracená rýma. Ta už mi tak užitečná nepřijde, zvlášť když teď ani pomalu nevím, co žvejkám, protože to vůbec necítím. Pila jsem hodně čaje, saunovala jsem si hlavu (nejdřív jsem do vody dala tea tree oil, podruhé zase sůl...) a nic. Ale minimálně mám teď po tom napařování parádní pleť :-D Takže aspoň něco jsem pro tu svoji krásu nakonec udělala, teď vím, že budu strkat ksicht nad horkou vodu častěji. Dnes jdu zase do školy a depresi už tedy tolik nemám. Protože obvykle mívám špatné stavy před tím, než se něco děje. Proto nesnáším neděle. Na semestr bych se těšila, kdyby nebylo bakalářky. A mytologie. To jsou dva strašáci. Nicméně - klídek, můžu si i o rok prodloužit, o nic nejde. R. bude mít taky stejně studium delší než rok, takže buď budu prodlužovat, nebo pracovat (sotva budu studovat dál, to pro mne nemá moc perspektivu... nebo spíš jsem líná a mám strach :D). Také pracuji na svém chování k R. Protože začal chodit do školy a na to nejsem zvyklá. Byla jsem zvyklá, že buď je se mnou pořád doma, nebo na mě čeká. A teď? Od rána do večera pryč, nové známosti... Uh oh. Věřím mu, ale musím si zvyknout na novou situaci. Kdyby měl alespoň během dne trochu více času aspoň napsat... Ale nemá. No co, aspoň si budeme vzácnější.

Okay. Nový semestr, nový začátek. ''Tentokrát se opravdu budu učit''. Vážně doufám, že jo, ale jak se znám... Minimálně tu holandštinu ale opravdu studovat musím. Už chci mluvit s R. také jinak, než anglicky. A kromě jeho dvou kamarádů ostatní moc anglicky neumí, takže s nimi jsem si nepokecala skoro vůbec. Jediná holka, kterou jsem potkala, na mě neřekla ani bu. No co, stejně ji R. nemá rád :-D Alespoň budu mít pinec, na ten se moc těším. Odreagovačka. Koupila jsem si pálku, když jsme byly s máti v kině na Nikdy není pozdě. Matka-dcera film, došly tam další dvě takové a jedna zvláštní stará paní. Je hodně divné sledovat filmy, kde si pořád jako rodina říkají, jak se mají rádi, milují apod., když jste v životě nic takového neslyšeli. Právě úplný opak. A ještě vedle vás sedí vaše matka, která na konci brečí dojetím. Film špatný nebyl, ale větší zábava spíše byla, když jsme seděly v obchoďáku a sledovaly lidi. Hodnotily, jak se oblékají a vypadají. Shodly jsme se, že za celou dobu kolem nás prošel jen jediný opravdu hezký kluk. A ten se na mně ještě tak hloubavě zadíval... Spíše slečny byly pěkné a některé parádně oblečené. Také jsem ten den zhřešila v mekáči. Mekáč max. jednou za měsíc a vždy, když tam jdu, připadám si příšerně a říkám si, jak si všichni kolem musí myslet, že jsem tlustá z fastfoodu. Ale ne, já jsem tlustá z domácího :-D A z domácího také zhubnu. A just jo! Pujde to!

Středa 9.9.2015

9. září 2015 v 0:18 | Lesní tráva
00:00 Předškolní deprese je tady. Obzvlášť potom, co 31. R. odletěl po desíti parádních dnech (především ty poslední dny byly fajn, hotelový pokoj s klimatizací a internetovým připojením ve vedrech byl super). Jako vždy, utratili jsme ''majlant''. Užili jsme si spolu, vyblbli se, zrelaxovali... No a teď na mě sedá poprázdninová depka o to silnější, že si nejsem jistá, jestli vůbec tento semestr prolezu a ještě k tomu pořád sháním nějakou práci (na greetera v albertu jsem se vykvákla, nevím, jestli bych opravdu zvládla několikrát denně tolik konfrontací s lidmi, jsem bábovka). Jasně, všechno teď stojí za prd. Takový pocit, že všechno se na mě sesype. Všechny chyby, co jsem udělala v minulosti, jak špatně si vedu v přítomnosti a jak už mám zkaženou budoucnost. Existenční krize. Sebelitovačka. Asi nikdy nevylezu z puberty. Naštěstí jsem za ty dny nijak moc nepřibrala, takže bych měla mít hubnutí jednoduší. Samozřejmě, asi tisící pokus změnit se. Protože se nemám ráda. A nikdy mi to stejně nevychází. Nejdelší doba, kdy jsem se sebou něco dělala, byl měsíc. A ani jsem tolik nezhubla. Vážně mi připadá, že kromě R. je všechno v mém životě špatně. Jsem jedno tlusté mínus (a nebo taky nula). Myslela jsem, že v tomhle věku už budu mít alespoň nějaké ponětí, co se životem. A vím akorát kulový. Vím, že nic nevím a není v tom žádné moudro ani noblesa. Kéž bych byla třeba o polovinu ještě blbější, ale o to krásnější. Život by byl tak jednoduchý. Takže momentální cíl - udělat se krásnější, spokojenější, pracovitější a učenlivou. Dnes začínám... s krásou.

Čtvrtek 20.8.2015

20. srpna 2015 v 1:01 | Lesní tráva
1:00 Rozhodla jsem si poznamenat, co na mě asi práskne moje peněženka. Z obsahu peněženky se toho kolikrát o člověku dovíte dost. Samotná peněženka je obyčejná, látková s motivem filmu The Nightmare Before Christmas. Uvnitř mám momentálně hodně peněz, tentokrát vyjímečně i papírových. Mimo normální měnu zde uchovávám i půldolar s Kennedym z 1971 (první mince tohoto typu, která neobsahuje stříbro) ve VELMI naivním doufání, že někdy bude mít třeba nějakou cenu (vysoce nepravděpodobné). Dále jsem vyhrabala dvě účtenky, jednu z dm drogerie a druhou od COOP (jablka golden, žluté papriky, banány, indická fazolová pomazánka, gervais pažitka a sezamová večka... nenažranče :)) Dvoje kartičky do místní knihovny (jedna matčina). Navštívenka agentury, kde jsem nikdy nebyla a nejspíše ani nebudu -> koš. Vizitka penzionu, ve kterém se mi nelíbilo. Vizitka mé bývalé agentury. Několik klubových zákaznických karet - Zvěrokruh, Sparkys, dm. Karta s kontaky k mé bance a mým číslem účtu. Platební karta (s delfínem, fuj) a karta pojišťovny. International student identity card (starý dobrý ISIC). Žákovský průkaz a průkazka, prošlá měsíční a univerzální žákovská jízdenka. A nakonec občanka. Kolikrát bych se ráda lidem pohrabala v jejich peněženkách, co zajímavého by se tam našlo... hlavně ne kondomy :-D

Středa 19.08.2015

19. srpna 2015 v 3:02 | Lesní tráva
3:00 Nemůžu spát, nemůžu spát a jsem na sebe pěkně nakrklá. Všechno popořadě - po skončení s brigádou jsem ani nechtěla hledat nějakou jinou práci, ale už tak ze zvyku vždy procházím nabídky v jedné skupině na Facebooku, takže jsem se rozhodla, že opět - za email nic nedám. Zase mi hned druhý den volali a domlouvali se mnou datum školení. Tentokrát jsem se z toho ale vymluvila, protože začít můžu stejně až v září, takže proč bych se měla zaučovat týdny předem, že jo. Jde o něco zcela jiného, žádný telefon - greeter/ostraha. Ještě si nejsem jistá, jak to dopadne (to se uvidí až v září), ale samozřejmě jsou velké šance jak na úspěch, tak i neúspěch. Do toho se ještě motá sestra, která mě pořád chce dostat k sobě do pojišťovny (a já tentokrát stoprocentně odolávám). Kromě toho jsem se ještě zaregistrovala na serveru s různými sociologickými průzkumy, kde zhruba za 3 vyplněné dotazníky dostanete pár korun. Zatím jsem měla jen jeden a spíš mi jde o to, že je to zajímavé a dotazníky mám povětšinou ráda (alespoň někoho ''doopravdy'' zajímá můj názor apod.)

Můj démon - svědomí?

10. srpna 2015 v 14:35 | Lesní tráva
Pondělí 10.8.2015, 14:00

Ach jo. To jsem to zase vymňoukla. V práci jsem byla před týdnem na školení a hned druhý den jsem měla svůj první telefonní nájezd na firmy. Náplň práce zněla - dotazník pro nejmenovanou firmu (dejte tomu rovnou korporaci), který potřebuji vyplnit s lidmi na správných pozicích v zadaných firmách. Žádné nabízení, žádné prodávání (což jsem taky já respondentům slibovala). No a překvapení, překvapení, poslední otázka - ''Měl/a byste zájem o blablabla?'' Dobře, dokázala bych tuto zhovadilost přejít. Možná. Možná kdyby za to neplatili ubohý peníz (se slibovanou výplatou to totiž také nebylo tolik horké, jak bylo původně uváděno). Jenže mám takový pocit, že by ani tak moje svědomí neuplatili. Jistě, práce mi šla, dostala jsem se do svého živlu a vytáčela o sto šest. Ale pak jsem dorazila domů a o několik hodin později se mi to rozleželo a pocit z dobře vykonané práce vyprchal.

Chci totiž opravdu být člověk, který nalhává do telefonu informace, kterým ani sám nevěří? Chtěla bych být tím druhým, který se nechá oblbovat řečičkami? Samozřejmě, já nikdy na takové hovory nereaguji (a pokud ano, tak velmi rázně a odmítavě). Přes předchozí naléhání šéfové, že se na tuto práci nemáme vysrat a jak jsou všichni mladí líní a myslí si, že dostanou peníze zadarmo, jsem druhý den ráno zavolala a řekla, že bohužel tuto práci vykonávat nechci, protože se mi to nevyplatí. Ano, nevyplatí se mi investovat svůj čas a ničit si svědomí a nervovat se. Pravděpodobně ani kdyby mi za to zaplatili více. Můžou si o mě myslet, že jsem líný mladý člověk, který nechce pracovat (cha, prosím, čtyři roky ve fabrice u pásu plus občas čištení aut, práce doma...). Já jsem bohužel takový malý blbeček, který žije ve svém pohádkovém světě a nechci nikomu dělat to, co já nesnáším a vidím jako podlé.

Bohužel tedy zmiňovaná, na pohled důvěryhodná společnost, nemá vůbec daleko od prachobyčejného callcentra. A já se vsadím, že jsou na mě pěkně nakrknutí (a moje svědomí tím opět trpí). No, peníze po nich za to školení a práci nechci, smlouvu jsem s nimi ještě před odchodem nepodepsala. Takže snad máme od sebe navzájem pokoj. Momentálně mám tedy konečně prázdniny (i když pořád jedním očkem mrkám po brigádách). A aby toho nebylo málo, poprvé (a doufám, že naposledy) jsem se opila na rodinné oslavě. Nebylo mi tam špatně, s nikým jsem tam nic nevyvedla (ještě tak, rodina, fuj), ale pustila jsem si pusu na špacír a měla děsné kecy. Nemluvě ještě o fotkách, kde vypadám příšerně a o tom, že si skoro nic nepamatuji. Myslím, že jsem si tak uštědřila novou životní lekci (kterou jsem snad měla nabrat i dříve, protože bych se aspoň mohla vymluvit na to, že jsem byla ještě mladší a blbější). Včera mi bylo tak celý den kapku zle od žaludku a R. byl na mě pěkně nakrknutý. Zkrátka mě svědomí - můj soukromý vnitřní démon - užírá ze všech stran. Takže minulý týden vidím jako týden uštědřených lekcí, ze kterých bych se měla opravdu poučit, protože pro mne je nejhorší vědomí toho, že jsem se zachovala proti svým zásadám, a tak mě démon sežere.

Čtvrtek 30.7.2015

30. července 2015 v 18:53 | Lesní tráva
18:00 Tak tentokrát jsem dělala čokobanánové ledňáky a byla to pecka :3 Matce jsem nakonec k narozeninám koupila parfém (zmiňovala se, že dostane peníze od babičky a chtěla by za ně parfém, tak jsem jí to ulehčila, hehe), který dostane příští týden. Pro mne a mého R. už jsem zarezervovala ubytování - první noc v pokoji se snídaní a pak poslední dvě noci v parádním apartmánu. Celkem za 4 litry, takže pohodička, R. chce stejně půlku zatáhnout a kdykoliv se ho snažím přesvědčit o opaku, nafoukne se. Minimálně jsem mu aspoň vymluvila koupi mobilu pro mne. Když už náhodou bude chtít něco koupit, stačí nějaký parfém za pár stovek :) Zítra budu mít poslední den práce ve fabrice. Po čtyřech letech odcházím a nemíním se vracet (ale v dobrém, potřebuji se prostě posunout). A neplánovaně se mi podařilo sehnat si novou práci.

Včera v noci se mi pořád ještě nějak nechtělo spát, když jsem si na univerzitní skupině FB všimla nabídky brigády (tazatel pro tel. výzkum poruchovosti strojů ve výrobě) a tak jsem si řekla, že jeden email mi nic neudělá. Oprášila jsem znovu životopis, dopsala tam pár novinek, odeslala. Zaujalo mě dalších pár nabídek, ale řekla jsem si, že mám čas. Dnes odpoledne už mi zavolali. Po několika minutách byla paní/slečna překvapena tím, že nemám žádnou praxi, ale můj projev je údajně výborný a jsem šikovná (po dlouhé době pochvala na ego, když nepočítám výkony ve fabrice). Takže se mnou už předběžně počítají, v pondělí mám tříhodinové zaškolení a pak již můžu pracovat. Je to o pár korunek víc, než ve fabrice a konečně je to ''důležitější'' práce. Zatím potřebují lidi jen na tři týdny, pak se uvidí. Takový rychlý nález práce jsem nečekala :))

Neděle 19.7.2015

19. července 2015 v 23:24 | Lesní tráva
23:00 Většinu času teď trávím v práci, spánkem nebo s přítelem. Nemoc jsem minulý týden v práci vypotila (ano, máme tam tak nesnesitelná vedra a makačku). S R. jsme měli čtvrtletní výročí, což jsem nijak moc neřešila, ale on mi poslal dopis, který mi tedy přijde zítra. Moc se těším. Koupila jsem mamce pantofle do práce a sobě jsem udělala radost tvořítky na ledňáky (a hned jsem udělala zmrzlinky z bílého jogurtu a rozpuštěné milky, mňamka). Také jsem pekla skořicový závin, který tedy esteticky nedopadl tak hezky, jak jsem chtěla, ale jen se po něm zaprášilo :) Učebnice jdou na dračku, už jsem jich prodala přes 20, snad se tak lehce zbavím i zbytku. Česká pošta na mojí rodině musí pěkně vydělávat (já posílám učebnice a také balíky a dopisy do zahraničí, otec si pořád něco objednává, matka si objednávala, když mívala obchod).

Přes týden jsem měla u sebe usalašené jiné morče - sestřiného krátkosrstého morčáka. Adolf tedy přebýval v obýváku. Musím říct, že sestřino morče mi přislo parádní a přátelštější, ale Áďa má zase alespoň svůj klid a žádné stresy. Už mám půl měsíce v práci za sebou a už se těším na konec měsíce, až budu moct skončit. Přemýšlím, jaký si koupím mobil a co vybrat mamce za dárek. Nejspíš knížku a nějakou sladkost. Také nevím, kde tentokrát zarezervovat pokoj pro mne a pro R. Nejraději bych s ním strávila ve městě více dní, ale to si určitě nebudu moci finančně dovolit, takže nám zbydou zas jen dvě noci před odletem. Posledně jsme byli neplánovaně v apartmánu za cenu obyč pokoje, protože se jim tam porouchal záchod. Cenově v pohodě, ale jinak se mi penzion moc nezamlouval - slečna, co ho měla na starost, nebyla moc příjemná, internet děs a běs a koupené snídaně k smíchu. Nebyl sice moc daleko od centra, ale stále nějaký kousek, který jsme jezdili šalinou. Tak prohledám internet a uvidíme, záleží také na výplatě, měla by se vyvést. Právě bych ráda utratila při přítomnosti R. jen nějakých 5-6 tisíc, ale to nevím nevím tedy. Minimálně dva litry padnou ještě do mobilu a kdesi cosi se určitě ještě najde. Přes tři tisíce ještě musím podržet na účtě jako dluh matce, což mám tedy na účtě i teď, ale já určitě ještě nějakou útratu nadělám. Díky bohu za stravenky. No jo, prachy... Ještě je ani nemám a už jako bych je utratila :)

Pondělí 6.7.2015

6. července 2015 v 19:47 | Lesní tráva
19:00 To je hnus. Jak se můžu v takovém vedru nachladit? Jak??? Nejspíš jsem něco chytla od nějakého chrchlala v autobuse při cestě do práce. Minulý týden jsem si teda užila ranní směny jako stálá pracovnice. Sice jsem neustále na stejném projektu (Znáte kamery GoPro? Tak přesně tyhle kraviny balím apod.), ale zase je to intimnější. Nemusím už sekuriťáky otravovat, aby mě pustili, mám svou čipovku (s příšernou fotkou) a nemusím stepovat před kanclem, aby si zapsali můj příchod na směnu. Matka taky začala s prací v obchodě a má přesně opačné směny, což mi vůůůbec nevadí :) Svému R. jsem před týdnem poslala překvapení. Balík, ve kterém byla sportovní kabelka, dopis, přáníčko a čokoláda. Prostě jsem měla pocit, že si něco zaslouží a tu kabelku potřeboval. Byl moc rád (jen já jsem trochu uvnitř umírala, protože jsem za poštovné dala 4 kila, takže dohromady jsem do toho vrazila asi litr). Ale stálo to za to, udělala bych to znovu. Po letech jsem se konečně rozhoupala a hodila na internet seznam učebnic, které mám k mání. Dala jsem je všechny na bazar za pár pětek, protože narozdíl od ostatních na tom nepotřebuji nijak zvlášť vydělat, ale především se jich chci zbavit. Hned po noci už se mi ozvalo pár zájemkyň, zítra předávám učebnice osobně, další den posílám... :)

Byla jsem dost aktivní, dokud jsem včera neonemocněla. Chytlo mě to později odpoledne a to už jsem během dne stihla umýt nádobí a sklidit, nakoupit, upéct kakaové muffiny s bílou čokoládou a malinami (D-E-L-I-C-I-O-U-S), uvařila brambory a poutírala prach v baráku. Takže dnes jsme akorát s matkou uklidili Adolfův bejvák a já ho nasprejovala (a jako vždy jsem se toho hnusu pěkně nadýchala). Nutně doufám, že mi zítra a později bude lépe, protože mám odpolední a nemůžu onemocnět, vyhodili by mě.

Minulý týden jsem měla také registrační dávku předmětů na další semestr. Nikde jsem nenašla kurz věnující se anglické gramatice, takže akorát v tomhle mám smůlu. Němčina pro začátečníky by měla klapnout, stejně jako jsem si navolila i holandštinu. A pak ještě 11 předmětů, včetně beachvolejbalu. Zblázním se z toho zcela určitě. Hlavně trapně opakuji jeden nepovinný předmět. Antická mytologie. Nepočítala jsem totiž, že test bude tak šílený. Opravdu. Takže pokud to tentokrát na dva pokusy nedám, vyhodí mě ze studia (!!!). No, je přece jasné, že tentokrát už to nepodcením a nenechám se vyhodit kvůli káči, která z mého oblíbeného tématu udělala šílený dril.

R. má přiletět 21. srpna a odletět 31.srpna. Do té doby bych měla mít dost peněz a taky času vymyslet nějaký program (a nejspíše opět také zarezervovat hotel alespoň na ten poslední víkend). Už nějaké nápady mám - solná jeskyně, planetárium, kino, krojované hody, hospoda, klub... Nesmím ovšem zapomnět pořídit dárek matce, která má za měsíc narozeniny.

Neděle 28.6.2015

28. června 2015 v 1:34 | Lesní tráva
1:30 Tak jsem založila nový blog, který se bude věnovat pouze literární tvorbě, zatímco tento zůstane jen mým hloupým deníčkem. Odkaz na druhý blog zařadím zde do oblíbených stránek, zatímco na druhém blogu nebudu tento první zmiňovat, protože jsem ten druhý už ukázala svému R. Nejde ani tak o to, že mám něco skrývat, nebo mi nějak vadilo, že by si to přečetl (což by mu šlo velice těžce vzhledem k tomu, že nezná více než deset českých slov), ale prostě by mě to už nějak ovlivnilo a nasadilo by mi to cenzuru. Možná. Já to prostě raději nechci riskovat. Zatím. Třeba časem :) Veškerou tvorbu teda přetáhnu na druhý blog, ať mi to tady nesmrdí.

Od problémů se sny jsem se přesunula k mnohem horším problémům. Aneb pavouci a jejich neopětovaná láska ke mně. Já je totiž moc nemusím, zatímco oni se chopí snad téměř každé příležitosti, jak se mi co nejvíce přiblížit. Před pár týdny jsem takhle při brzkém ránu kolem páté volala na skypu s R., válela se nahá v posteli. Najednou jsem cítila, jak mi něco capká po zádech. Samozřejmě, pavouk. V šoku jsem procedila mezi zuby, že po mě leze pavouk a jakmile se přemístil na deku, p-o-m-a-l-o-u-n-k-u jsem se zvedla z postele. Byl to takový neškodný sekáč, ale já prostě takový šoky a zvláště od pavouků v MOJÍ POSTELI nemám ráda. Takže jsem v 5 ráno hučela s vysavačem. No a předvčerejšky se mi stalo něco podobného, ale šok byl větší, protože to byl tak trochu jiný a větší druh pavouka. Nejdříve jsem zaznamenala nějaký pohyb ve vlasech (už jsem zpozorněla a ztuhla se svou smutnou jistotou, že je to další osminohý milovník), pak přeběhl přes ruku a ducl na polštář a zmiznul. Tentokrát mi bylo i celkem jedno, že ho nemůžu znovu zaměřit (většinou totiž zmizlý pavouk = nejhorší pavouk). Řekla jsem si, že podruhé už by bylo vážně divné, kdyby po mě opět ve stejnou noc rejdil a po pár hodinkách jsem sladce spala. R. projevil obdiv nad tím, jak pavouky zvládám (on totiž by začal panikařit a snažit se zabít pavouka libovolnými předměty). Ale u mě to prostě funguje tak, že já v šoku naprosto ztuhnu, ale uvnitř běsním. Tak je to se mnou ve většině krizových situací - navenek vypadám klidně, chladně, ale uvnitř v hlavě mi to pracuje jako v počítači, ze kterého někdo těží bitcoiny. Mimochodem, příběhů o tom, jak se na mě pavouci lepí, mám snad desítky. Nikdy jsem jejich náklonost nepochopila, ale je fakt, že mě mají ráda i zvířata, děti všeobecně obvykle více, než ostatní.

Pátek 26.6.2015

26. června 2015 v 19:10 | Lesní tráva
19:00 Tak jsem v pondělí přiletěla z Nizozemska. Celých těch 10 dní bylo super, i když jsem se ze začátku spálila. Poznala jsem rodinu R., kamarády ve městě i některé na skypu. Zajeli jsme si na spoustu míst, jedli a pili jsme samé dobroty (přibrala jsem 4 kila, proboha!!!), hodně chodili a hodně souložili. Hned, jak jsem se vrátila, nastartovala jsem pracovní mód. Od příštího týdne budu dělat měsíc v kuse (potřebuju nový mobil, peníze na srpen, kdy přiletí R. a už taky bohužel love na Vánoce). Ostříhala jsem si nehty a zítra si nechám zkrátit vlasy. Adolfovi jsem vůbec nechyběla, darebákovi! Kámošce jsem v Amsterdamu koupila klíčenku, kterou si poručila a taky ještě propisku, stejně jako otcovi a matce. R. jsem koupila klíčenku s GOT, aby nepřišel zkrátka. On mi koupil parádní kabelu, sluneční brýle a taky propisku (těch totiž není nikdy dost). Od jeho matky jsem pak ještě dostala náhrdelník s parfémovou kuličkou (použitý parfém z ní voní 24h) a od babičky společné fotky s R., dekorační motivující kameny a pohled. Zkrátka jako vždy mě ostatní rozmazlují jako malého spratka :)

Z celkové radosti, jak mám semestr za sebou a vydělávání prachů před sebou, jsem svému R. pořídila sportovní kabelku, do které mu taky vložím nějakou tu čokoládu, dopis a malé přání (to přání už viděl, protože si ho, zmetek, vyškemral ukázat, když viděl, jak se s něčím patlu... ale o zbytku neví). To bude koukat, až mu dorazí balík :) Už totiž jak poprvé přiletěl do ČR, tak nějakou kabelku potřeboval a pořád si ještě nic nepořídil a půjčoval si moji. No a matka! Matka si konečně našla práci, v obchodě ji přijali a zítra jde podepsat smlouvu, jupí! Konečně vypadne z baráku, i když jen pár metrů odtud a na kratší směny. Je mi úplně jedno, že budu muset dělat doma více práce, hlavně, když budu pěkně sama v klídečku. To je totiž zásadní. Chcete, abych něco dělala? Tak vypadněte :)) Tohle léto vypadá zatím ideálně! :)

Ještě poslední poznámka - poslední dobou mám samé blbé sny. Takové poloviční noční můry. A hlavně také pořád něco, co se týče založení rodiny - už asi třikrát se mi zdálo o svatbě s R. (a vždycky mi něco nevyhovovalo), také o tom, že máme spolu malého kluka... potom spousta snů o bývalých (to jsou jedny z nejhorších, protože jsem si je všechny zprotivila a je mi tedy pak špatně od žaludku) a nakonec o práci (další špatné sny, protože jsou moc reálné - jako zaspání, nestíhání apod.). Při jednom takovém snu jsem prý sebou strašně házela a šermovala rukama, nohama, tak mě R. chtěl uklidnit... No a schytal ránu do nosu a prý jsem ještě řekla ''Don´t touch me''. Byl na mně ráno pak nakvašen, protože mi nevěřil, že jsem nebyla při smyslech - přece bych mluvila česky, kdyby to bylo ze spaní, ne? Já si nicméně nic nepamatuji a kdybych ho nedejbože chtěla uhodit, tak to vážně neudělám tímhle stylem, ale tak, aby bylo jasné, že vím, co dělám :-D
 
 

Reklama
Reklama