Jaro 2014

Úterý 17.6.2014

17. června 2014 v 16:36 | Lesní tráva
16:30 Zkoušky jsou za mnou. Poslední jsem měla za C, takže s průměrem 1,3 se necítím jako nějaká extra šprtka. Prázdnota, prázdnota, prázdnota. O víkendu jsem byla u přítele, ale ten chytl hnusnou angínu (horečky, zimnice, zvracení, dávení, kašel). Byla jsem teda s ním zavřená v pokoji, toužící po čokoládě, nebo aspoň po něčem sladkém (což se u nich doma skoro nikdy nevyskytuje). V neděli dopoledne jel s matkou na pohotovost a já jela vyčerpaná domů. Škoda, že jsem se tak zrovna ten víkend fintila. Nalakované nehty na rukách i nohou, páskové boty na podpatku, sukně, krajkovaná halenka s výstřihem, krajkové prádlo... No co už, aspoň jsem se líbila, když už nic. Kamarádka má velkou chuť na lysohlávky, ale ty teď nemůžu nikde sehnat. Musíme počkat na sezónu. Už se se mnou lidi začali celkem víc bavit (a co jim taky jiného zbývá, když na ně tlačím :D). Poslední díl série GOT. Ach jo. Můj život je k ničemu :-D Mám obavy ze čtvrtka. Mám na práci čištění aut na Diamond Race a asi na to budou koukat lidi. Hodně lidí. Šéf si mě navíc přidal na FB a zaslal mi postupy a také bodování brigádníků! Funguje to stejně jako u řidičů, akorát že s 6 body letíš ven. Nechybovat, nechybovat a být rychlý. 30 minut a makej. Píčovina. Nevím, jestli bych měla odejít, nebo bych byla raději, aby mě vyhodil. Stejně je to na hovno placený a já tam umírám. Posledně jsem se pekla na slunci od 11 do 4 a dostala za to 2 kila. Spálila jsem si záda a v jedné chvíli málem omdlela. Ale potřebuji peníze, tudíž zůstávám. A Adolf má dnes svátek! Za to mu zítra koupím nějakou dobrůtku, protože jedeme s rodiči na nákupy. Potřebuji kraťasy a tenisky. Nutně.

Blíží se krojované hody, takže se u nás pořád uklízí. Na mě opět zbývají vrata. Dnes po šesté hodině. Vážně se mi teda chce. Ve fabrice nechcou teď vůbec brigádníky, hajzlové. Člověk má dvě brigády a stejně nic nedělá. Přítel půjde na operaci s mandlemi, tenhle víkend teda asi nic. Hmch :( Nesnáším hody.

Neděle 8.6.2014

8. června 2014 v 2:25 | Lesní tráva
2:20 Jé, já jsem takové tele. Většina lidí už by mě za to, co jsem v pátek zkusila, tvrdě odsoudila (ale nikdo se to nedoví, nedoví...). Vlastně i za to, co se stalo víkend předtím (a to je podle mě více nemorální a za to se opravdu hluboce stydím). Tak pěkně popořadě. Zkoušky krom jedné mám všechny za sebou, ta poslední bude ve středu. Průměr je stále 1,0, což je dost vtipné a rozhodně to o mém studiu ani trochu nevypovídá. Ve fabrice jsem hodně dlouho nebyla a ta druhá brigáda je pořád na pytel. Teď k tomu předešlému víkendu - všechno bylo fajn, byla jsem u přítele měli jsme se rádi... A z ničeho nic mi ruplo v bedně. Prostě udělal pár věcí, co se mi nelíbilo a znejistilo mě to a já jsem mu čumla do mobilu, když nebyl v místnosti. Bože, měla jsem si radši omlátit hlavu o zeď. Přiznala jsem se mu, bylo z toho drama a málem rozchod. Vážně bych pochopila, kdyby se na mě vykašlal, protože už jsem před dlouhou dobou jednou provedla něco podobného. No, jestli to udělám ještě jednou, tak jsem skončila. Tele, tele, tele.

Sobota 24.5.2014

24. května 2014 v 17:07 | Lesní tráva
17:00 Nikdy jsem neudělala zápis v pátek. Zvláštní? Po dlouhé době jsem si našla chvíli na zaznamenání nějakých těch keců, abych se pak mé budoucí já mohlo chytat za hlavu. Zkoušky nyní paradoxně zvládám napoprvé a pokud jsou klasifikovány, mám A. Ještě mě čekají dvě, plus esej a test, což bych měla zvládnout tento víkend!!! Škoda jen, že jsem si jistá o poklesu svého průměru a nakonec to na stípko nebude (ale já si ho stejně nezasloužím). S přítelem to celkem jde, ale 2 týdny jsme nebyli spolu - 1 týden jsem měla moc učení a teď je nějaký nemocinkaný. Začala jsem s druhou brigádou a je to pěkná fuška, práce ve fabrice je jednoduší a vychazí i finančně celkem lépe. Navíc, leštění aut kolem poledne mi sice teď přivodí max. spálení a lehčí úpal, ale jak to asi budu zvládat uprostřed léta? Nejsem sebevrah. A vždy na mě vychází interiéry, protože jsem drobnější a holka (exteriéry šudlí kluk a zaměstnavatel). Interiéry jsou mnohem větší zabíračka a je z toho jen pětka navíc. Matka i otec mi tuto brigádu vymlouvají, ale proč bych je měla poslouchat - dají mi snad oni peníze, které potřebuji? Seženou mi snad lepší práci? Ne. Takže dokud budu moct, vydržím tam.

Pondělí 12.5.2014

12. května 2014 v 1:46 | Lesní tráva
1:45 Jako jediná ze 3 sourozenců jsem si vzpomněla na mou matku. Hlavně, že oba sourozenci se k nám nasáčkovali na návštěvu a nic mamce nedali, spíš lecco ještě sežrali. Trapný a je mi toho dost líto. Přítel ode mně odjel domů. Tenhle víkend se vydařil. Taky jsme oba utratili skoro 2 tácy. Žádný alkohol, jen výlet, dobré jídlo, dobré pití... No, holt mám po šetření na noťas.

Začlo v MS hokeji, takže jsem permanentně v rozhozené náladě. Přestože jsme vyhráli se Slováky, chyby byly. Natož ta včerejší prohra se Švédskem!!! Hulákala jsem komentáře po baráku s předstihem před komentátorem a už od začátku jsem brblala nad Červenkou, který vždy zkazil, co se dalo, a završil to tím nájezdem na konci (to ho sakra nikdo nesledoval, jak ho proboha mohli vybrat???). Je to HODNĚ pofidérní. Občas jsem i polemizovala nad pískáním rozhodčích, ale to ostatně paranoidně kritizuje téměř každý. Stejně jsme byli lepší a že se Švédi 2x po sobě netrefili do prázdné brány a pak dali gól tečováním našeho hráče.... takové náhody v jejich prospěch. Rozhodně mi bylo líto Laca, kterému Kanada nečekaně nasázela 2 branky po sobě a utvrdila výhru jak Brno. I když jsem si nebyla jistá, komu přeji výhru méně, tohle pro něj muselo být těžké. Nejvtipnější výhry - Francie:Kanada a Lotyšsko:Finsko. Zvláštní věci se dějí. Pokud dnes prohrajeme s Kanadou, už na to kálím. Mimochodem, kvalita komentátorského vyjadřování klesá, příklad - ,,Tatarská omáčka z Detroitu se řítí do útoku!'' (Tím byl ovšem myšlen slovenský útočník Tomáš Tatar, jak trapné).

Zítra píšu první zápočťák a neumím nic. Klasicky jsem v hajzlu. Zatím mě to ani tak netrápí. Zkoukli jsme s přítelem všechny filmy HP od 4 nahoru. To mě motivovalo znovu začít hrát hru a to díly 1-3. Pak už to totiž nestojí ani za zlámanou grešli, kterou stejně nedám za nic z toho. Příjemná prokrastinace s nádechem melancholie. Jediným mým výkonem byla záchrana celého kurzu určitého předmětu. Protože ti idioti tam buď nechodili, nebo si nedělali zápisky. Já jediná jsem tam chodila a pečlivě vše zapisovala. Místo toho, abych jim to dala vyžrat, jsem jim milostivě zápisky hodila na primáta. Nevím, jestli z toho převažuje dobrý, nebo špatný pocit. Nejspíš prahnu po uznání a pochvalách, komplex z nedostatku chvály od rodičů? Pitvy pitvy pitv.

Pondělí 5.5.2014

5. května 2014 v 20:15 | Lesní tráva
19:00 ÓÓóó. Jak se to kurva stalo? Jaktože už je 5. května? Vcucla mě snad černá díra? Kam se ten čas poděl? Bože. O víkendu jsem měla zas žravý záchvat. Teď mám záchvat paniky, protože ručička na váze se povážlivě pohybuje čím dál víc do prava. A příští týden už je zkouškové. CO??? CO??? Proč mě nikdo neprobudil? S mladým to pořád jde od desíti k pěti. Dárky se mu ale snad líbily. Prostě.... Proč sakra musím být taková sprostá, nevychovaná, sobecká, líná, protivná, útočná a agresivní egoistka? S nevyzpytatelným apetitem, nejen co se jídla týče. A teď hovor z práce. Prý kde je ten výpis z trestního rejstříku. Haha, vždyť jsem vám ještě žádný nedala. Proč bych jako měla jet do práce jen proto, abych jim to tam házela? Ať si počkají, až mi nezruší směnu. Nebudu se tam zbytečně trmácet. Stejně nechápu, že u nich mám smlouvu od ledna a oni si v dubnu vzpomenou, že po mě něco takového chtějí. Fakt otravná parta degenů, už se ani nesnažím o neutrální tón a jsem vyloženě nepříjemná.

Brzy asi začínám s další prací. Ekologické čištění profesních aut. Žádná voda, jen hadr a nějaký prostředek, vysavač a kdovíco ještě. Uvidíme, klidně se na to můžu vykváknout. Jako bych toho neměla málo. 1 práce a škola ve městě, přítel ve druhém, další práce v opět jiném městě a sama bydlím na vesnici. Definitely winner. Takhle většinu času nakvašeně procestuji s Bukowskim v rukách a nenávistí v srdci (protože nějakej hajzl si vytírá prdel bankovkama a já kurva makám, byť jsem sotva přepeřila z dětství). No, ale nemusela bych makat, že. Mohla bych sedět doma a nechat rodiče, ať se o vše postaraj. Jako většina ostatních. Jenže mě to prostě přijde blbý. Říkat si o prachy na každou píčovinu. A já na tom jsem ještě dobře, ale co ti lidi, co jsou tak blbí, že jim ani nedojde, že je někdo ojebává, nebo zkrátka nestačí intelektuálně na lepší práci? Jasně, když něco chceš, tak za tím jdeš. Až na to, že někteří maj tu cestu k posrání a druzí ji mají vydlážděnou zlatýma kostkama. No co, jak jsem řekla, já jsem na tom ještě dobře. Zhebnu na diabetes, infarkt nebo rakovinu plic. Nejvíc sázím na infarkt. Ve svých časných cetinách nejvíc času strávím v posteli spící a žeroucí, když nepočítám tu práci a školu. Nechci být takovej nanicovatej konzument. Nechci. Jenže co s tím? Lidi na mne serou a já na ně taky, žádnýho spolutrpitele v tomhle nenajdu. Jak hledat řádné hodnoty bez materiálních prvků a lidí? Nejspíš se nejdřív zbavit tuku, který mi nejspíš obalil i mozek. Howgh.

Středa 23.4.2014

23. dubna 2014 v 22:57 | Lesní tráva
22:30 Samozřejmě, když se něco děje a nestíhám, nechce se mi kolikrát psát. Ale jakmile je nuda, i ty múzy jsou postrkované a nucené něco vymyslet. Aktuálně jsem se teda teď vzbudila po pěti hodinách spánku po ranní směně. Cítím se jak naškrobený žmolek prádla. A brzo zase půjdu spát, protože jsem akorát dohnala deficit a nechci si vyrobit další. Začala jsem kašlat na všechny přednášky, ke kterým jsem stáhla zápisy z internetu a nemusím tam chodit. Jsou i důležitější věci na práci, třeba analýza, kterou mám odevzdat v úterý a jsem teprve asi v 1/5. V pátek jsem měla odpolední směnu za příplatek, to zbožňuji. Zároveň je takové zvláštní dělat za větší prachy tu stejnou práci jako ostatní jen proto, že potřebovali lidi navíc. V sobotu jsem vyšudlila vrata a odjela k přítelovi, jehož matka s přítelem se odebrali k babičce, takže jsme měli byt jen pro sebe. Muhahaha. Musela jsem přibrat asi 4 kila. Bojím se stoupnout na váhu. Velikonoce šly naprosto mimo mě, zvlášť když se v neděli přítel ožral a ''kapku'' jsme se nepohodli. Kapku - ve 2 ráno jsme šli domů a on na mě na ulici vyřvával urážky, doma to samé u otevřeného okna, půl hodiny v kuse. Tohle už se začíná podobat mému alkoholickému a násilnickému ex. Ještě chybí monstróznější hysterické záchvaty, sprostější urážky a nějaké to fyzické napadení, ale k tomu on se dobral postupně. Taky jsem nebyla svatá. Ale teď jsem si to VÁŽNĚ nezasloužila. A taky kecy o rozchodu a že se mám sbalit a pojedu druhý den domů. Druhý den ovčem nastalo jeho pokání. Mno, ještě jednou něco takového a KONČÍM. V úterý jsem odjela do školy a pak domů.

Úterý 15.4.2014

15. dubna 2014 v 1:51 | Lesní tráva
1:50 Uhuh. Úterní klasika před projevem. Aneb nespím, projev nemám připravený, ale také na něm nepracuji. Respektive mám z pondělního večera připravenou 1/5, která se rozhodně zatím nestihla usídlit v mé paměti. Právě jsem vypila kafe tak černé, až jsem se divila, že za mnou nechtělo zavřít dveře. Ve střevech samozřejmě taky udělalo rychlý pořádek. Jen oční kapky by to ještě chtělo, pro má bolavá očka po probděných nocích. Co rozhodně musím udělat, než začnu s projevem - kouknout na film, zahrát si nějaké onlinovky, provětrat Adolfa a několikrát ho pomazlit, jít na chat, xkrát zkontrolovat univerzitní web a FB. Psát si se všemi lidmi, se kterými jsem si dlouho nepsala. Číst knihu. A blogovat, ovšem. Jsem naprosto nepoučitelná. Jo a taky jsem koukala na Game of Thrones, of course. Opět jsem začala frčet torrenty, takže kdybych se opravdu dlouho neozývala, jsem v base (Jamesi).

Čtvrtek 10.4.2014

10. dubna 2014 v 17:46 | Lesní tráva
17:00 Dnes máme s přítelem roční výročí. Strašně to uběhlo, ale na druhou stranu si říkám, že zůstat s jedním člověkem po zbytek života je opravdu největší challenge. Příroda proti mravům. Dnes nic neřešíme, pojedu k němu zítra, třeba mě vezme na večeři, nebo tak. Ale spíš by neměl, děsně jsem se vyžrala a sama pro něj nic nemám. Ach jo, jak tak sedím na posteli, opřená o zeď, bosé nohy mi čouhají ven, noťas mám na klíně a před ním se klene můj bachor. Sice nad ním obstojná prsa, ale ten bachor... Nemluvě o stehnech a zadnici. Nu což, i tak se líbím. Se svým denním (ne)režimem není divu. Dám za příklad úterý:
3:00/5:30 - Upravuji prezentaci do rétoriky, přeříkávám a jdu spát.
6:30 - Budíček! Táhnu se jako zombie, chystám se, nahážu do sebe trochu cereálií s mlékem, vyexuju 0,4l černé kávy a hrnu se na autobus.
11:00 - Přednáším svůj odborný projev v rétorice a pak se odebírám do knihovny zevlovat na pc.
17:00 - Oběd? Svačina? Večeře? No, prostě malej sendvič z automatu. Udělalo se mi zle. Přednáška.
19:00 - Divadelní představení studentů. Docela se bavím, za 5 pětek.
21:15 - Špenátová taštička za pětku. Hlt bílého vína, procházka ke klubu. Opět je mi špatně z jídla.
22:00 - Kolba! Pivo s medovinou v mém milovaném klubu. 22:20 smutně odcházím na poslední autobus.
00:00 - Indiánský běh domů, slíbila jsem určitou aktivitu na herním serveru, aby měli ostatní radost.
Středa 2:00 - Sprcha a spát. Bože, tohle už nikdy!

Neumím, vážně neumím normálně spát a jíst.. jo a pít. Dnes ráno například ořechová tyčinka, banán a smoothies, ale odpoledne jsem stlápala celou Studentskou pečeť na posezení. Trocha rizota ze včerejška (hnus). K večeři si pak dám jen chleby s máslem a pažitkou. Směny v práci mi opět odpadly, teď absolutně nemají zakázky.

Středa 1.4.2014

2. dubna 2014 v 22:52 | Lesní tráva
22:00 Adolf se naučil skákat na střechu. Teď už to k okraji terárka nemá daleko, ale snad není tak blbý, aby se pokusil o útěk. Spíš by se mohl chudák zabít. Dostala jsem nový podnět do svého mlýnu nasranosti a rezignace. V říjnu jsem si koupila tenisky. A právě včera už jsem je prošlápla na takovou míru, že už je nelze nosit.. Zasraný Deichmann. Tenisky už nikdy. Takže jsem se vydala na lov kvalitadosedmiset. Nakonec jsem si našla boty ve Sportisimu a jestli tihle hajzlící nevydrží aspoň 2 roky, asi prostě končím. Největší problém je samozřejmě sehnat tenisky, které nebudou mít ječivou a bílou barvu. Pak taky preferuji jen ty se zavazováním na tkaničky. Musí mít pořádnou podrážku, abych je opět hned neprošlápla. Přiberme cenu a moji podivnou velikost mezi 37-38 a výběr se hodně snižuje. Nakonec jsem jedny celočerné 37 sehnala, Crossroad. 599. Cha, a pak že to nejde. Vážně nechápu, jak holky můžou chodit dobrovolně nakupovat, já to nesnáším (kromě knih a potřeb pro zvířata). Pak bylo nutné vybrat batoh pro přítele, taky v rozumné ceně, kvalitě a velikosti. 599 as well, jeho oblíbená zelená barva, objem 29 litrů, Willard. Sice má popruhy na nošení skateboardu, ale to je fuk. Když přítel mohl nosit příšerný batoh od ťamce za 150, teď nosí můj modrý batoh, co pamatuje ještě základku (a je skoro všude nějak roztrhlý a sešitý), tak tohle by pro něj mělo být nebe a dudy. Do batohu koupím skládací ekoláhev, přihodím čokoládové axe a to by snad mohlo stačit :) Jo, ještě přívěsek na klíče. Bože, na ten notebook snad nikdy nenašetřím :-D Aspoň, že jsem na ten nákup nebyla sama, šla se mnou bývalá spolužačka z gymplu, je fajn, ale nemáme moc času na setkávání. Pozvala jsem ji do 5D kina, protože tam ještě nikdy nebyla. Metrofear - zařvala si docela pěkně a já jsem si vysmála hlas.

Babička je teď na tom docela špatně. Poslední dobou to se zdravím neměla moc dobrý, včera ji naši odvezli do nemocnice. Sice u nás ženské žijí dlouho a chlapi krátce, ale holt 81 už je nějaký věk. Prosím, já nechci zažít svůj první pohřeb. Z práce mi zas psali, že jsem si ještě nebyla podepsat prohlášení. Co kurva??? Už jsem ho podepisovala 2x, ti kancelářští dementi jsou naprosto neschopní. Nehledě na to, že mají napilno mi to psát ráno, když spím. Okamžitě jsem jim nasraně volala. Slečna se mě ptala, jestli jsem tam zaškrtla studenta. Já že ano, tak prý je vše v pořádku. THE FUCK? Jak mi můžou napsat, že to nemám podepsaný a pak tvrdit, že je to v pořádku??? Jestli mi něco strhnou z platu, ať si mě nepřejí. A vždy, když si ve středu nahlásím ranní směnu, tak ji zruší. Středa, v práci nejsem třeba. Jejich minus :))

Pondělí 31.3.2014

31. března 2014 v 18:07 | Lesní tráva
17:00 Jsem kriminálnice. Nikdy jsem si nemyslela, že k tomu dojde, nicméně se teď tak cítím. Matce došel email o protizákonném sdílení dat (konkrétně jeden film patřící Paramount Pictures). Samozřejmě v tom matka byla nevinně - to já jsem si dovolila ten film stáhnout a pak ho zapomněla smazat, aby nedošlo k peer-to-peer. Zajímavé, před rokem jsem ani nevěděla, jak torrenty fungují, stahovala a vůbec to neřešila. Jakmile jsem zjistila, jak to funguje, okamžitě jsem soubory mazala. A teprve teď jim to cvrnklo o nos. Fuj! Na torrenty hodně dlouho nepomyslím. Jasně, jsem kráva zlodějská, je mi to jasný. Jsou horší lidi. Hroší lidi.

Na klidnější notu - měla jsem dnes v angličtině projev. Byl to první projev, který sklidil potlesk. Asi poprvé jsem se po projevu cítila dobře. Byla jsem nervní - projev i s prezentací jsem vytvořila během tří hodin včera večer a několikrát jsem si to prošla a přeříkala. Na mě to byl opravdu obdivuhodný výkon a posluchači byli očividně taky impressed. Prý se jim líbil můj oční kontakt, způsob přednášení (výslovnost, dynamika) i prezentace. Konečně něco na moje churavé ego. Volejbal klasika, přítel klasika - záhul od trenéra a výčitky od přítele. Jo a prý jestli budeme spolu někdy bydlet, tak odmítá chodit kouřit ven, ale bude kouřit v baráku. Upřímně, tohle mi připadá jako naprostá kreténská bezohlednost. Děti prý nechce, takže jim by neškodil. Pchá.

Středa 25.3.2014

26. března 2014 v 1:25 | Lesní tráva
1:00 Přemýšlím, jestli jsem taková cholerička, nebo jsem prostě zamrzla v pubertě. Moje bleskové změny nálad vytáčí nejen mě, ale samozřejmě i přítele. Bohužel, tohle chování jsem odkoukala jak od otce, tak od matinky a je mou nevyhnutelnou součástí. Teď konrétně jsem naštvaná na celý svět (pissed off at the highest rate). Ovšem, nejvíce sama na sebe, protože..."za všechno si můůůžu vlastně sáááám". Především jsem se vykašlala na svůj odborný projev do rétoriky. Sice jsem ho v noci sesmolila a vytvořila prezentaci se vším všudy, ale před pátou hodinou ranní už mi bylo jasné, že nazpaměť se mi projev během dalších 5 hodin učit rozhodně nechce. Takže jsem se vykašlala na všechny úterní přednášky a panu doktorovi napsala mail, že se omlouvám a žádám o odložení svého projevu. No problem. Velké plus - uklidila jsem půlku baráku včetně svého pokoje, natahala do pokoje z garáže podestýlku (40 litrů, wohoo), udělala si pořádek ve skriptech a datech v kalendáři a diáři. Bez těch posledních dvou věcí ani nevím, kdo jsem.
 
 

Reklama
Reklama