Čtvrtek 26.07.2018

26. července 2018 v 18:38 | Lesní tráva
18:30 Tak jsem byla dva týdny v Rumunsku. Snad jsem to očekávala i horší. I tak je vidět spousta rozdílů. Bukurešť je dost zaostalá. Některé budovy jsou sice na pohled pěkné, ale pak uvnitř s hrůzou zjistíte (např. v budově univerzity práv), že jsou tam lavice z roku raz dva a na celou velkou budovu tam existují pouze jedny rádoby toalety pro muže a jedny pro ženy. S tím, že jsou tam jen čtyři "záchody" - chybí prkénko, většinou i toaleťák, špína kolem... Ty budovy, které jsou hezké i uvnitř, jsou spíše kýč. A pak, stejně polovina budov je zničená, škaredá nebo prohnilá už zvenčí, špinavá. Městská doprava je ještě špinavější, jestli to snad jde. Navíc zastávky autobusů nemají žádné časy odjezdů, ani kam která linka míří. Jen název zastávky a čísla linek a dost :) V autobusech se hodně krade a nevím tedy, kolik si místní revizoři vydělají, protože je vidíte už z dálky, díky jejich svítivým pracovním vestám. Díky bohu za fungující Uber! Taxíky jsem osobně ani neriskovala, takže jsem občas jela se staženými půlkami autobusem a jinak Uber <3



Angličtina byla velmi nedostatkovým zbožím, zatímco někteří rumunští studenti tvrdili, že jsou jedni z nejlepších a dělají překlady, jejich angličtina by se nedala srovnat ani s dětmi u nás na základní škole. A to spousta lidí řekne, jak je v Česku úroveň směšná a nedostaneme ze sebe téměř nic jiného, než čengliš nebo angličtinu s východoevropským přízvukem. Rumuni mluví ve všech jazycích zásadně rumunsky, rověž i maďarská angličtina a nizozemština byla prostě madarština :)) Určitě budou existovat i výjimky, ale s těmi jsem se bohužel nesetkala. Příjemně mě naopak překvapili studenti z jiných zemí - dvojice Poláků (dohromady jich tam bylo asi dvanáct), Srbky, Rakušanka a Makedonka. S ostatními bylo mluvení vážně za trest, člověk si udělá obrázek o jiných univerzitách. Spolužákovi jedna slečna tvrdila, že musí být podle jeho přízvuku určitě z Británie, a mně zase říkala, jak je strašně zvláštní, že všichni mluvíme nizozemsky, ale skoro si nerozumíme. To byste museli aspoň trochu zkusit výslovnost, bobku :-D Bohužel, jela jsem se vzdělávat a místo toho jsem se spíš pohoršovala a zhoršovala, možná angličtina se mi tím nebetyčným údivem nad rozdíly zlepšila.


Organizace kurzu byla také trochu na hraně - proběhlo hodně túr po městě, zatímco cenu snad měly jen dvě. Navíc na konci bylo vždy obligátní - uvidíme se na večeři, zpět se dostaňte, jak chcete. Zas jsme měli volnost, ale musím říct, že tím se tři čtvrtě lidí cítilo velmi nejistě a obávali se, že se ztratí a formovaly se skupinky, které si domlouvaly chození spolu. Pak byli také antitalenti, kteří se za celé dva týdny nenaučili ani cestu na snídani :))) Občas jsem se tedy postarala o ''svou česko-slovenskou skupinku'', ale často se naše potřeby rozcházely a každý se musel postarat sám. Však nejsme děti :) No a co se jídla týče - ve všem slaném najdete kopr, nešvar východu. Jediné, co mi chutnalo téměř vždy, byly zákusky, jinak něco ušlo, většina se nedala jíst téměř vůbec :-D Ona vybraná jídelna při univerzitě práv byla celkově ubohá, ale místní ji na Googlu hodnotili 4,2/5. K večeři nám dávali studené zbytky od oběda, takže tu nám naštěstí po dvou dnech zrušili a dostali jsme finance, abychom se krmili, jak uznáme za vhodné. Z kohoutků nikde netekla pitná voda.


Na nás jako turisty nereagovali většinou domorodci nijak pozitivně, po ulicích nějaký ten catcalling, auta při potřebě přejití silnice zastavovala, ale třeba ve službách apod. byli naprosto protivní jako prdel ;) Jediná příjemná paní byla v kantýně univerzity, ale u ní to byla spíše naučená zástěrka. Takové to "aaaand enjoy your day" s úlisným úsměvem, zatímco v očích vidíte pohled ve stylu "A teď už neotravuj, krávo!''. Navíc to opakovala neustále dokolečka. Bezdomovců a žebráků spousta, stále se setkáte s lidmi, kteří se vám na křižovatce ve stojícím proudu aut snaží do okýnka vecpat nějakou zvadlou kytku za prachy. V oblastech mimo Bukurešť - hory, lesy, pak často košíčky s ovocem. V Sinajích jsme minuli asi deset dvojic nabízejících to samé - maliny, jahody v malém košíčku, které jsou jen na prvních dvou řadách na povrchu a pak je to vycpané papírem ;))


Jejich teenageři ulítají na věcech, které u nás byly populární tak 15-25 let zpátky. Velmi rádi se stylizují do amerických zastaralých módních období. Ve chvíli, kdy zpívali O-Zone, mi tuhla krev v žilách hrůzou. Jinak z nějakého důvodu velmi holdují technu. Do americké kultury se cpou každopádně ještě více než my, v Bukurešti bylo četné Starbucks, Dunkin Donuts, Domino's, Pizza Hut. Poslední tři nejsou v Česku ani Slovensku. Možná je to lepší, protože tyto americké pizzy jsou oproti italským naprostými aušusy.


Celkově si zas ale můžete užít volnější atmosféru (mimo řízení aut, protože vás vytroubí snad každých pár vteřin), rozlehlé parky a hodně hodně sluníčka. Samozřejmě parlament, druhou nejrozlehlejší budovu na světě (první je Pentagon) a krutou historii provázenou ohromujícími demonstracemi proti vládě. S Drákulou jsme seznámeni nebyli, ale myslím, že spousta lidí osud Vlada Tepeše - Napichovače zná a holt jsme jeho zámek neměli v programu. Samotní rumunští studenti byli velmi přátelští a nejvíc se zkunčaftovali s Poláky a chodili spolu do barů téměř denně :) Bary v Bukurešti celkově stojí za to a kdybych nebyla ještě stále abstinentka, určitě bych dokázala protočit hodně lei a i snad protancovat noc.


V návaznosti na moji abstinenci - už to bude dva a půl roku bez jakéhokoliv alkoholu a na počest příjezdu W. do Česka jsem se rozhodla svou abstinenci ukončit. Budu zase pít. Spíše s mírou. Hlavně pomaličku. Přestala jsem tehdy pít jen tak z hecu, že mi to jen prospěje. A prospělo. Ani mi alkohol nechyběl, ale teď, když už se blíží opět chvíle, kdy si budu moci vychutnat pivko či víno, tequillu, gin... se těším :) W. přiletí příští sobotu a už na ty dva týdny, které spolu strávíme, máme docela slušný program - od 4. do 6. přijedeme domů a nějak se aklimatizujeme, uděláme nějaké výlety po okolí vesnice. Od 7. do 10. budeme v Brně - zajedeme si na střelnici, několikrát do kina, bary, restaurace a uvidíme, co nás ještě zaujme. 11. je u nás doma grilovačka a dvojitá oslava narozenin. 12.-14. pojedeme do SK do termálů se sestrou a jejím manželem. 15.-18. Praha - památky, zábava, restaurace, bary :) A 18. se W. opět vrací do NL, ach jo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama