Neděle 26.03.2017

26. března 2017 v 19:42 | Lesní tráva |  Jaro 2017
19:30 Tak jsem si jentak vypustila 4 měsíce zápisů, co by ne :-D Udála se spousta věcí a já prostě měla zase chuť všechno a všechny poslat do pryč. S R. se nám blíží dvouleté výročí a jeho narozeniny, já už jsem se o rok postaršila. Pracuji na bakalářce a mám sesbírané potřebné dotazníky, ale pořád to vypadá dost nahnutě, že to nestihnu. A když ano, tak neobhájím nebo proletím na státnicových otázkách, protože je toho prostě DĚSNĚ MOC. V práci jsem si spokojeně vyměnila pozice v lednu na daňovou problematiku a teď v březnu opět zpět na předešlé volání dluhů. I v práci tedy proběhlo mnoho změn, ale moc mě to nepálí, dokud se tam držím na podobných pozicích. Váhu jsem opět nabrala zpět, takže neslavně hubnu. Ještě k tomu jsem onemocněla, takže čumím doma a vztekám se, že nemůžu vydělávat a alespoň trochu pracovat na bakalářce - v hlavě mám dost vypatláno, ale zítra už musím, chtíc nechtíc!


Když byl R. u nás na Vánoce prosinec/leden, měl u nás strávit 2 týdny. Překvapení, překvapení, protáhlo se to na 3 týdny, protože počasí, hahaha. Což bylo pro nás oba náročné. Nakonec jsem vybrala svůj tajný spořicí účet, který jsem stejně založila nedávno a bylo tam jen pár litrů a postarala se, aby i ten prodloužený týden nebyl úplně k ničemu. V práci jsem ale stejně měla všech 5 dní školení, takže jsem ráno vstala, nachystala R. jídlo, nechala ho napospas rodičům a večer se vracela s nákupem a večeří. Rodiče se chovali úplně děsně, takže jsem rozhodla, že R. už za mnou do ČR létat nebude. V únoru jsem letěla na týden za ním a nedopadlo to moc slavně, počasí taky nic moc, nevím nevím, jak to s námi s takovou bude dál. Už zřejmě opadla novota a já mám, jako vždy, tak trochu zaječí úmysly. Jenže tak je to se mnou u všeho - jak u lidí, tak věcí, činností - nic dlouho nevydrží. Jenže R. mi teď stojí za to, abych se snažila. Pokud nedokážu navázat dlouhodobý, kvalitní vztah s ním, tak už snad s nikým. Mám ho fakt ráda. Teď se ale zas nějakou dobu, minimálně do května/června neuvidíme. S kým se teď ale konečně vídám často, je zubař. Ano, můj úhlavní nepřítel a noční můra, ke které teď chodím zcela dobrovolně utrácet mé peníze a prolévat slzy. Poprvé jsem tam zamířila v únoru a dostala pokáráno (ostatně mě teď kárá skoro každou návštěvu, protože jsem tam nebyla 5 let a zuby nechala totálně zničit) a teď tam chodím několikrát do měsíce.

Jasně, stydím se, ale zároveň jsem hrdá, že jsem se konečně přemohla a chodím teď k zubařovi pořád, přestože občas to opravdu bolí a levné to také není. Zároveň také stále nepiju alkohol - takže už přes rok jsem bez alkoholu, famfáry, prosím :)) Navzdory všemu jsem stále v depresích, nejhorší je asi ta bakalářka, na tu myslím velmi intenzivně několikrát za den a je mi špatně od žaludku. Chtěla jsem si od toho trochu pomoci nakupováním, ale zas tak extra to nepomohlo. Alespoň mám ale konečně svůj vysněný, úžasný a kapku dražší parfém - Black Opium od Yves Saint Laurent. Byla to láska na první přičichnutí a všem se vůně líbí, což je hlavně třeba u kolegů v práci co říci. Také se samozřejmě spousta dárků a koupí točila kolem Vánoc a mých narozenin, ale to bych mohla vypisovat seznam dlouhý až do alelujá, nejdůležitější byl asi kávovar, kterým nás R. obdaroval :) Hurá, konečně kvalitní kafíčko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama