Úterý 7.11.2016

7. listopadu 2016 v 0:40 | Lesní tráva |  Podzim 2016
00:30 Do háje dubovýho. Opět se mi nic nechce. Nic. Ale tak jo, něco ano - utrácet, žrát, souložit a číst. Tomu žraní celkem odolávám a souložení se holt nekoná z více důvodů. Utrácení velmi opatrně, protože už se blíží Vánoce. Tak nakupuji na ně. Počítám s deseti tisíci. S tím, že půlka bude na zabávu pro mě a R. Přiletí na Štědrý den. Jestli bude hrozné počasí a nepoletí to, bude to pěkně posraným navrch. Podobně jako minulý rok, kdy jsem měla odletět 23. a neletělo to a trávila jsem noc sama v hotelu, rozvalená nahá u telky, ubulená, koukající na Lásku nebeskou. Ale aspoň jsem tedy doletěla 24. (sice jsem kvůli tomu musela jet v noci autobusem do Budapešti, ale co se dalo dělat...). Takže doufám, že můj drahý to nebude mít s cestováním tak složité. A že tyhle Vánoce se lépe vydaří, loni to bylo opravdu velmi hořkohořkosladké.


S bakalářkou se to moc nehýbe. Prokrastinuji tím, že zhltám kde jakou knížku NA POSEZENÍ. Kávovar jsem nemohla koupit, protože mi nevyšla výplata tak, jak jsem si představovala. Nakoupila jsem alespoň kosmetiku, oblečení, povlečení a zimní boty. Zubař stále také na nule. Ach jo, ach jo, kdy se k němu dotlačím? Aby mi do té doby skutečně nevypadaly zuby... A jinak, s R. jsme se dost chytli. Vlastně kvůli úplné kravině, ale já jsem se totálně nervově zhroutila a skutečnost, že ho to nechávalo chladným, mě ničila ještě více. Skoro týden jsem byla opravdu uzlík neštěstí, bulíček. Teď už jsem konečně vystřízlivěla a jsme snad v pohodě. Holt jsem si uvědomila spoustu věcí, co jsem dělala špatně. Jsme oba strašně opatrní a já dělám vše, abychom se vyhli hádce. A on taky. Bude ještě nějakou chvíli trvat, než se uvolníme, ale prozatím tohle stačí. Nechci ho ztratit. S jinými bych to dávno vzdala při prvních obtížích. Jiné bych poslala do háje, snad i trochu podvedla.

Co se týče práce, přestoupila jsem na novou pozici. Jiný tým, šéfka, lepší plat, ale náročnější práce. Ta práce jako taková mi moc nevadí, zatím jsem ještě nevolala s žádným kreténem, což je hotový zázrak. Spíše ty čůzy v týmu jsou pekelný. Holt brigádníci bývají terčem zášti stálých zaměstnanců snad všude. V minulém týmu jsem ji ale snad pocítila ze všech mých prací nejméně, tak mě to teď dost mrzí a štve, bere mi to chuť do práce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama