Pondělí 1.2.2016

1. února 2016 v 22:22 | Lesní tráva |  Zima 2015-2016
22:00 Páni, nějak nebyl vůbec čas ani chuť něco psát. Událo se toho hodně. Beze změny snad jen zůstává to, že jsme spolu s R. a že moje bakalářka je na nule... Tímpádem budu muset nejspíše prodlužovat, protože deadline je na konci dubna. Poslední článek jsem si zapisovala v prosinci. V době mých žárlivých záchvatů. Které se v Nizozemsku ukázaly být ne úplně tak neopodstatněnými. Prostě se mi ta jedna holka, spolužačka, zdála podezřelá a v jednu chvíli jsem vypěnila a řekla mu, že ať mi tedy ukáže, co mu naposled poslala. Nechtěla jsem vlézt mu do něčeho za jeho zády. Tím se vyjevilo, že po něm slušně jela a on mi to tajil, protože se údajně obával, že se s ním rozejdu a nepřiletím. No dobrá. Ztropila jsem scénku, R. chytil naprostý záchvat zoufalství. Uvědomil si, že je kravina přede mnou něco takového tajit (jednak to vycítím a jednak na to přijdu a nedělá to dobrotu). Nezachoval se fér, já mu vždy řekla, když se někdo o něco pokoušel. Nakonec jsme to ale spolu vyřešili a ujasnili si, že je blbost hysterčit kvůli nějaké nanynce ze třídy. Kromě této události jsme tedy měli fajn svátky a v lednu jsem se vracela domů :P


Zapomněla jsem ještě napsat, jak se mi ''krásně vydařil'' let. Aneb zrušen kvůli počasí, několik hodin trčení na letišti bez řádných informací... Večer před Štědrým dnem, já zkyslá na letišti. Aspoň jsme se s ostatními cestujícími seznámili a pobavili, jeden borec mě krmil bílou čokoládou. Večer část z nás (která obsahovala i mě) odvezli do hotelu, kde jsem si dala fajn večeři, na pokoji jsem se naložila do vany, z baru snědla malou čokoládku a sentimentálně koukala na Lásku nebeskou. Říkala jsem si, že se mi ty Vánoce pěkně vybarvují. O půlnoci jsme vyjeli z hotelu do Budapeště na ranní let po šesté hodině. Tak tak jsme ho stihli, naprosto dezorientovaní, unavení a toužící být konečně v Nizozemsku. Všude byly komplikace s komunikací, chtěli po nás, abychom platili velké částky. Naštěstí ale mezi námi bylo pár asertivních jedinců, kteří tento problém vyřešili a neplatili jsme nic. Chacha. Takže jsem se do Nizozemska dostala až na Štědrý den odpoledne. Pořád lepší, než vůbec. R. z toho byl velmi špatný, myslel, že už nepřiletím.

Zpáteční let byl taky trochu raritka, a to z toho důvodu, že jsme na letiště bláhově dojeli o půlnoci s tím, že bude otevřené. Bylo zavřené od půlnoci do půl páté. Venku byla zima a pršelo. Nebyli jsme jediní, kdo byl z letiště vyhnán do té psoty. Přítelovi byla opravdu zima, já jsem ještě docela přežívala a snažila ho zahřát. Nicméně pak zjistil, že se mu v batohu vysypalo a znehodnotilo veškeré jídlo. Vše bylo cítit po vajíčkovém salátu. Chytla jsem záchvat hysterického smíchu. R. chytil hysterický amok. R. všechno z batohu vyházel. Já vše uklidila. Stejně byl naštvaný. Nemůžu za svůj špatný smysl pro humor. Směju se zásadně když nemám. Nakonec jsme tam ale ráno, naprosto zoufalí, byli vpuštěni. A já letěla domů. Všichni jsme se kolektivně obdarovali dárky. Všichni byli snad spokojeni.

Byla jsem úspěšná v hledání práce. Podepsala jsem dvě smlouvy, jednu ve fabrice a druhou v pojišťovně. Teď jsem tedy telefonistka na pasivní lince a denně oblažuju klienty svým dětským a snad příjemným a pozitivním hláskem (opravdu i na ten blbý monitor se culím, aby mi to klapalo). Co se bavím s ostatními brigádníky, tak jsou tedy na mě klienti mnohem příjemnější. Jaké si to uděláš, takové to máš. Výplata nic moc, ale já to beru spíš jako velmi dobrou položku do životopisu a start na pozicích, kde není třeba makat manuálně. Z fabriky se mi ozvali, že nejsou směny a brigádníky ruší, takže zůstanu jen u té jedné smlouvy. S mou novou prací se váže i další příjemná skutečnost, a to ta, že R. za mnou přiletí už tenhle měsíc! :-))) Většinou trvalo 3 měsíce, než jsme byli schopni dát to do kupy, ale teď se nám zadařilo během méně něž dvou měsíců :) Už koupil letenky a poslední týden v únoru strávíme spolu. Zarezervovala jsem dvě noci v super apartmánu, kde jsme spolu byli, když přiletěl poprvé. A také půjdeme znovu na střelnici, tentokrát si R. vyzkouší víc zbraní a já tedy taky budu střílet. Ještě mu možná nějaké střílení zařídí můj bratr. A budu mít narozeniny. V začátku semestru, ble. Což mi připomíná, že zkoušky jsem všechny úspěšně a výborně splnila, i tu zpropadenou antiku, kvůli které jsem málem vylítla. Naprostá šprtka :) A také jsem si před odletem pořídila nový mobil, svůj první smartphone. Nechtěl se mi totiž tahat i foťák. Ještě v něm ale nemám SIM a jsem líná si někam zajít, aby mi to pořešili, takže nosím i svůj starý mobil.

Jak R. přiletí, půjdu si s ním prý vybrat dárek na narozeniny. Jediné, co mě napadá, že bych chtěla, je prstýnek. Dostala jsem od něj na Vánoce nádherný přívěsek a řetízek a moc se mi líbí nosit ho na sobě a myslet na něj. Ale prstýnek jsem nikdy od nikoho ještě nedostala a tak nějak po něm toužím. Když ještě ne zásnubní, tak... :-))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama