Září 2015

Úterý 22.9.2015

22. září 2015 v 0:32 | Lesní tráva |  Léto 2015
00:00 Tak po dlouhé době mě zase navštívily krámy. No dobrá, alespoň jsem se mohla vymluvit z wellness a aquaparku, kam se mi stejně bez mého milého nechtělo. A k tomu ještě zatracená rýma. Ta už mi tak užitečná nepřijde, zvlášť když teď ani pomalu nevím, co žvejkám, protože to vůbec necítím. Pila jsem hodně čaje, saunovala jsem si hlavu (nejdřív jsem do vody dala tea tree oil, podruhé zase sůl...) a nic. Ale minimálně mám teď po tom napařování parádní pleť :-D Takže aspoň něco jsem pro tu svoji krásu nakonec udělala, teď vím, že budu strkat ksicht nad horkou vodu častěji. Dnes jdu zase do školy a depresi už tedy tolik nemám. Protože obvykle mívám špatné stavy před tím, než se něco děje. Proto nesnáším neděle. Na semestr bych se těšila, kdyby nebylo bakalářky. A mytologie. To jsou dva strašáci. Nicméně - klídek, můžu si i o rok prodloužit, o nic nejde. R. bude mít taky stejně studium delší než rok, takže buď budu prodlužovat, nebo pracovat (sotva budu studovat dál, to pro mne nemá moc perspektivu... nebo spíš jsem líná a mám strach :D). Také pracuji na svém chování k R. Protože začal chodit do školy a na to nejsem zvyklá. Byla jsem zvyklá, že buď je se mnou pořád doma, nebo na mě čeká. A teď? Od rána do večera pryč, nové známosti... Uh oh. Věřím mu, ale musím si zvyknout na novou situaci. Kdyby měl alespoň během dne trochu více času aspoň napsat... Ale nemá. No co, aspoň si budeme vzácnější.

Okay. Nový semestr, nový začátek. ''Tentokrát se opravdu budu učit''. Vážně doufám, že jo, ale jak se znám... Minimálně tu holandštinu ale opravdu studovat musím. Už chci mluvit s R. také jinak, než anglicky. A kromě jeho dvou kamarádů ostatní moc anglicky neumí, takže s nimi jsem si nepokecala skoro vůbec. Jediná holka, kterou jsem potkala, na mě neřekla ani bu. No co, stejně ji R. nemá rád :-D Alespoň budu mít pinec, na ten se moc těším. Odreagovačka. Koupila jsem si pálku, když jsme byly s máti v kině na Nikdy není pozdě. Matka-dcera film, došly tam další dvě takové a jedna zvláštní stará paní. Je hodně divné sledovat filmy, kde si pořád jako rodina říkají, jak se mají rádi, milují apod., když jste v životě nic takového neslyšeli. Právě úplný opak. A ještě vedle vás sedí vaše matka, která na konci brečí dojetím. Film špatný nebyl, ale větší zábava spíše byla, když jsme seděly v obchoďáku a sledovaly lidi. Hodnotily, jak se oblékají a vypadají. Shodly jsme se, že za celou dobu kolem nás prošel jen jediný opravdu hezký kluk. A ten se na mně ještě tak hloubavě zadíval... Spíše slečny byly pěkné a některé parádně oblečené. Také jsem ten den zhřešila v mekáči. Mekáč max. jednou za měsíc a vždy, když tam jdu, připadám si příšerně a říkám si, jak si všichni kolem musí myslet, že jsem tlustá z fastfoodu. Ale ne, já jsem tlustá z domácího :-D A z domácího také zhubnu. A just jo! Pujde to!

Středa 9.9.2015

9. září 2015 v 0:18 | Lesní tráva |  Léto 2015
00:00 Předškolní deprese je tady. Obzvlášť potom, co 31. R. odletěl po desíti parádních dnech (především ty poslední dny byly fajn, hotelový pokoj s klimatizací a internetovým připojením ve vedrech byl super). Jako vždy, utratili jsme ''majlant''. Užili jsme si spolu, vyblbli se, zrelaxovali... No a teď na mě sedá poprázdninová depka o to silnější, že si nejsem jistá, jestli vůbec tento semestr prolezu a ještě k tomu pořád sháním nějakou práci (na greetera v albertu jsem se vykvákla, nevím, jestli bych opravdu zvládla několikrát denně tolik konfrontací s lidmi, jsem bábovka). Jasně, všechno teď stojí za prd. Takový pocit, že všechno se na mě sesype. Všechny chyby, co jsem udělala v minulosti, jak špatně si vedu v přítomnosti a jak už mám zkaženou budoucnost. Existenční krize. Sebelitovačka. Asi nikdy nevylezu z puberty. Naštěstí jsem za ty dny nijak moc nepřibrala, takže bych měla mít hubnutí jednoduší. Samozřejmě, asi tisící pokus změnit se. Protože se nemám ráda. A nikdy mi to stejně nevychází. Nejdelší doba, kdy jsem se sebou něco dělala, byl měsíc. A ani jsem tolik nezhubla. Vážně mi připadá, že kromě R. je všechno v mém životě špatně. Jsem jedno tlusté mínus (a nebo taky nula). Myslela jsem, že v tomhle věku už budu mít alespoň nějaké ponětí, co se životem. A vím akorát kulový. Vím, že nic nevím a není v tom žádné moudro ani noblesa. Kéž bych byla třeba o polovinu ještě blbější, ale o to krásnější. Život by byl tak jednoduchý. Takže momentální cíl - udělat se krásnější, spokojenější, pracovitější a učenlivou. Dnes začínám... s krásou.