Středa 19.08.2015

19. srpna 2015 v 3:02 | Lesní tráva |  Léto 2015
3:00 Nemůžu spát, nemůžu spát a jsem na sebe pěkně nakrklá. Všechno popořadě - po skončení s brigádou jsem ani nechtěla hledat nějakou jinou práci, ale už tak ze zvyku vždy procházím nabídky v jedné skupině na Facebooku, takže jsem se rozhodla, že opět - za email nic nedám. Zase mi hned druhý den volali a domlouvali se mnou datum školení. Tentokrát jsem se z toho ale vymluvila, protože začít můžu stejně až v září, takže proč bych se měla zaučovat týdny předem, že jo. Jde o něco zcela jiného, žádný telefon - greeter/ostraha. Ještě si nejsem jistá, jak to dopadne (to se uvidí až v září), ale samozřejmě jsou velké šance jak na úspěch, tak i neúspěch. Do toho se ještě motá sestra, která mě pořád chce dostat k sobě do pojišťovny (a já tentokrát stoprocentně odolávám). Kromě toho jsem se ještě zaregistrovala na serveru s různými sociologickými průzkumy, kde zhruba za 3 vyplněné dotazníky dostanete pár korun. Zatím jsem měla jen jeden a spíš mi jde o to, že je to zajímavé a dotazníky mám povětšinou ráda (alespoň někoho ''doopravdy'' zajímá můj názor apod.)


Ve včerejší depresivní noci (každá noc je pro mě teď depresivní, protože nemůžu usnout, ať dělám co dělám... a to jsem byla člověk, který byl schopný usnout kdekoliv a kdykoliv a ihned) jsem tak v úplné zoufalosti nad mým nespánkem darovala pár stovek na charitu. Není charita jako charita, já nikdy takto peníze nedávala, protože jsem nebyla zcela přesvědčená, ale tento projekt si získal moje srdce (jde o o boj s otroctvím v Pákistánu). Tak si vemte, že takových 250 Kč je zhruba 1000 rupií. Stačí, aby se pár lidí rozhodlo ubrat si ždibec z toho svého komfortu a pro někoho už to znamená celoživotní změnu. Za celý měsíc je tohle asi nejlepší věc, co jsem udělala a nevrátila bych to zpět, i když s penězmi taky nevím, jak vyjdu (ale já mám peníze na užívání si, žití mám naštěstí stále obstaráno rodiči). Já se často i stydím, že na charitu nepřispívám. Ale teď vím, že pokud mám správný důvod, tak to udělám. Celkově jsem si řekla, že bych si měla více odříkat (a tím je myšleno hlavně JÍDLO!!!). V pátek sice přiletí R., takže spolu budeme 10 dní řádit, ale jinak musím být opravdu střídmá. Což už se mi docela daří, dokonce i teď více pomáhám s domácností.

Už strašně moc potřebuji být s R. Čím víc se to vždy blíží, tím větší je to pro mě paradoxně krize. Tentokrát jsem do detailů naplánovala aktivity na každý den, i s výdaji. Samozřejmě je tam pár volných míst, odpočinek, něco se může změnit... Ale chci ho prostě zabavit, přece nebudeme doma koukat do zdi :) Holt utratím celou výplatu, ale určitě to bude stát za to - peníze budou, ale my ne. Co všechno budeme mj. dělat? Máme na programu několik oblíbených a i nových restaurací a barů, 5D kino a kino, Zoo Zlín, Aquapark Uherské Hradiště, tradiční krojované hody, Lednici, solnou jeskyni a masáž, Moravský kras, minigolf, střílení zbraněmi na střelnici, rockový klub. Z toho budeme 3x spát v hotelu a jednou u sestry, jinak u nás doma :) Jsem z toho docela v nervech, doufám, že prostě všechno klapne tak, jak má. Minule jsem měla nečekané výdaje a tak jsem se pár stovek zadlužila mamce, ale to bylo ještě v pohodě. Tentokrát by mi měla i téměř zanedbatelná troška zbýt. Pro strýčka příhodu. A taky jsem posledně byla pořád šíleně utáhaná, chodili jsme tak spávat kolem desáté večer a ráno vstávali o šesti :-D Tento čtvrtek bych se ale měla opravdu vyspat. Abych R., chudákovi, pořád neusínala :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama