Můj démon - svědomí?

10. srpna 2015 v 14:35 | Lesní tráva |  Léto 2015
Pondělí 10.8.2015, 14:00

Ach jo. To jsem to zase vymňoukla. V práci jsem byla před týdnem na školení a hned druhý den jsem měla svůj první telefonní nájezd na firmy. Náplň práce zněla - dotazník pro nejmenovanou firmu (dejte tomu rovnou korporaci), který potřebuji vyplnit s lidmi na správných pozicích v zadaných firmách. Žádné nabízení, žádné prodávání (což jsem taky já respondentům slibovala). No a překvapení, překvapení, poslední otázka - ''Měl/a byste zájem o blablabla?'' Dobře, dokázala bych tuto zhovadilost přejít. Možná. Možná kdyby za to neplatili ubohý peníz (se slibovanou výplatou to totiž také nebylo tolik horké, jak bylo původně uváděno). Jenže mám takový pocit, že by ani tak moje svědomí neuplatili. Jistě, práce mi šla, dostala jsem se do svého živlu a vytáčela o sto šest. Ale pak jsem dorazila domů a o několik hodin později se mi to rozleželo a pocit z dobře vykonané práce vyprchal.

Chci totiž opravdu být člověk, který nalhává do telefonu informace, kterým ani sám nevěří? Chtěla bych být tím druhým, který se nechá oblbovat řečičkami? Samozřejmě, já nikdy na takové hovory nereaguji (a pokud ano, tak velmi rázně a odmítavě). Přes předchozí naléhání šéfové, že se na tuto práci nemáme vysrat a jak jsou všichni mladí líní a myslí si, že dostanou peníze zadarmo, jsem druhý den ráno zavolala a řekla, že bohužel tuto práci vykonávat nechci, protože se mi to nevyplatí. Ano, nevyplatí se mi investovat svůj čas a ničit si svědomí a nervovat se. Pravděpodobně ani kdyby mi za to zaplatili více. Můžou si o mě myslet, že jsem líný mladý člověk, který nechce pracovat (cha, prosím, čtyři roky ve fabrice u pásu plus občas čištení aut, práce doma...). Já jsem bohužel takový malý blbeček, který žije ve svém pohádkovém světě a nechci nikomu dělat to, co já nesnáším a vidím jako podlé.

Bohužel tedy zmiňovaná, na pohled důvěryhodná společnost, nemá vůbec daleko od prachobyčejného callcentra. A já se vsadím, že jsou na mě pěkně nakrknutí (a moje svědomí tím opět trpí). No, peníze po nich za to školení a práci nechci, smlouvu jsem s nimi ještě před odchodem nepodepsala. Takže snad máme od sebe navzájem pokoj. Momentálně mám tedy konečně prázdniny (i když pořád jedním očkem mrkám po brigádách). A aby toho nebylo málo, poprvé (a doufám, že naposledy) jsem se opila na rodinné oslavě. Nebylo mi tam špatně, s nikým jsem tam nic nevyvedla (ještě tak, rodina, fuj), ale pustila jsem si pusu na špacír a měla děsné kecy. Nemluvě ještě o fotkách, kde vypadám příšerně a o tom, že si skoro nic nepamatuji. Myslím, že jsem si tak uštědřila novou životní lekci (kterou jsem snad měla nabrat i dříve, protože bych se aspoň mohla vymluvit na to, že jsem byla ještě mladší a blbější). Včera mi bylo tak celý den kapku zle od žaludku a R. byl na mě pěkně nakrknutý. Zkrátka mě svědomí - můj soukromý vnitřní démon - užírá ze všech stran. Takže minulý týden vidím jako týden uštědřených lekcí, ze kterých bych se měla opravdu poučit, protože pro mne je nejhorší vědomí toho, že jsem se zachovala proti svým zásadám, a tak mě démon sežere.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježurka | Web | 10. srpna 2015 v 17:12 | Reagovat

Nic si z toho nedělej, život není jen procházka růžovým sadem a hlavní je, že jsi se ze všeho poučila. A máš ode mne pochvalu za to, že nechceš dělat to, o čem nejsi přesvědčená, že je správné. Já to mám taky tak, taky bych to nedokázala.

2 Lesní tráva | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 0:40 | Reagovat

[1]: Děkuji. V dnešní době je strašně těžké zachovat si sama sebe a neměnit se podle požadavků ostatních.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama