Srpen 2015

Čtvrtek 20.8.2015

20. srpna 2015 v 1:01 | Lesní tráva |  Léto 2015
1:00 Rozhodla jsem si poznamenat, co na mě asi práskne moje peněženka. Z obsahu peněženky se toho kolikrát o člověku dovíte dost. Samotná peněženka je obyčejná, látková s motivem filmu The Nightmare Before Christmas. Uvnitř mám momentálně hodně peněz, tentokrát vyjímečně i papírových. Mimo normální měnu zde uchovávám i půldolar s Kennedym z 1971 (první mince tohoto typu, která neobsahuje stříbro) ve VELMI naivním doufání, že někdy bude mít třeba nějakou cenu (vysoce nepravděpodobné). Dále jsem vyhrabala dvě účtenky, jednu z dm drogerie a druhou od COOP (jablka golden, žluté papriky, banány, indická fazolová pomazánka, gervais pažitka a sezamová večka... nenažranče :)) Dvoje kartičky do místní knihovny (jedna matčina). Navštívenka agentury, kde jsem nikdy nebyla a nejspíše ani nebudu -> koš. Vizitka penzionu, ve kterém se mi nelíbilo. Vizitka mé bývalé agentury. Několik klubových zákaznických karet - Zvěrokruh, Sparkys, dm. Karta s kontaky k mé bance a mým číslem účtu. Platební karta (s delfínem, fuj) a karta pojišťovny. International student identity card (starý dobrý ISIC). Žákovský průkaz a průkazka, prošlá měsíční a univerzální žákovská jízdenka. A nakonec občanka. Kolikrát bych se ráda lidem pohrabala v jejich peněženkách, co zajímavého by se tam našlo... hlavně ne kondomy :-D

Středa 19.08.2015

19. srpna 2015 v 3:02 | Lesní tráva |  Léto 2015
3:00 Nemůžu spát, nemůžu spát a jsem na sebe pěkně nakrklá. Všechno popořadě - po skončení s brigádou jsem ani nechtěla hledat nějakou jinou práci, ale už tak ze zvyku vždy procházím nabídky v jedné skupině na Facebooku, takže jsem se rozhodla, že opět - za email nic nedám. Zase mi hned druhý den volali a domlouvali se mnou datum školení. Tentokrát jsem se z toho ale vymluvila, protože začít můžu stejně až v září, takže proč bych se měla zaučovat týdny předem, že jo. Jde o něco zcela jiného, žádný telefon - greeter/ostraha. Ještě si nejsem jistá, jak to dopadne (to se uvidí až v září), ale samozřejmě jsou velké šance jak na úspěch, tak i neúspěch. Do toho se ještě motá sestra, která mě pořád chce dostat k sobě do pojišťovny (a já tentokrát stoprocentně odolávám). Kromě toho jsem se ještě zaregistrovala na serveru s různými sociologickými průzkumy, kde zhruba za 3 vyplněné dotazníky dostanete pár korun. Zatím jsem měla jen jeden a spíš mi jde o to, že je to zajímavé a dotazníky mám povětšinou ráda (alespoň někoho ''doopravdy'' zajímá můj názor apod.)

Můj démon - svědomí?

10. srpna 2015 v 14:35 | Lesní tráva |  Léto 2015
Pondělí 10.8.2015, 14:00

Ach jo. To jsem to zase vymňoukla. V práci jsem byla před týdnem na školení a hned druhý den jsem měla svůj první telefonní nájezd na firmy. Náplň práce zněla - dotazník pro nejmenovanou firmu (dejte tomu rovnou korporaci), který potřebuji vyplnit s lidmi na správných pozicích v zadaných firmách. Žádné nabízení, žádné prodávání (což jsem taky já respondentům slibovala). No a překvapení, překvapení, poslední otázka - ''Měl/a byste zájem o blablabla?'' Dobře, dokázala bych tuto zhovadilost přejít. Možná. Možná kdyby za to neplatili ubohý peníz (se slibovanou výplatou to totiž také nebylo tolik horké, jak bylo původně uváděno). Jenže mám takový pocit, že by ani tak moje svědomí neuplatili. Jistě, práce mi šla, dostala jsem se do svého živlu a vytáčela o sto šest. Ale pak jsem dorazila domů a o několik hodin později se mi to rozleželo a pocit z dobře vykonané práce vyprchal.

Chci totiž opravdu být člověk, který nalhává do telefonu informace, kterým ani sám nevěří? Chtěla bych být tím druhým, který se nechá oblbovat řečičkami? Samozřejmě, já nikdy na takové hovory nereaguji (a pokud ano, tak velmi rázně a odmítavě). Přes předchozí naléhání šéfové, že se na tuto práci nemáme vysrat a jak jsou všichni mladí líní a myslí si, že dostanou peníze zadarmo, jsem druhý den ráno zavolala a řekla, že bohužel tuto práci vykonávat nechci, protože se mi to nevyplatí. Ano, nevyplatí se mi investovat svůj čas a ničit si svědomí a nervovat se. Pravděpodobně ani kdyby mi za to zaplatili více. Můžou si o mě myslet, že jsem líný mladý člověk, který nechce pracovat (cha, prosím, čtyři roky ve fabrice u pásu plus občas čištení aut, práce doma...). Já jsem bohužel takový malý blbeček, který žije ve svém pohádkovém světě a nechci nikomu dělat to, co já nesnáším a vidím jako podlé.

Bohužel tedy zmiňovaná, na pohled důvěryhodná společnost, nemá vůbec daleko od prachobyčejného callcentra. A já se vsadím, že jsou na mě pěkně nakrknutí (a moje svědomí tím opět trpí). No, peníze po nich za to školení a práci nechci, smlouvu jsem s nimi ještě před odchodem nepodepsala. Takže snad máme od sebe navzájem pokoj. Momentálně mám tedy konečně prázdniny (i když pořád jedním očkem mrkám po brigádách). A aby toho nebylo málo, poprvé (a doufám, že naposledy) jsem se opila na rodinné oslavě. Nebylo mi tam špatně, s nikým jsem tam nic nevyvedla (ještě tak, rodina, fuj), ale pustila jsem si pusu na špacír a měla děsné kecy. Nemluvě ještě o fotkách, kde vypadám příšerně a o tom, že si skoro nic nepamatuji. Myslím, že jsem si tak uštědřila novou životní lekci (kterou jsem snad měla nabrat i dříve, protože bych se aspoň mohla vymluvit na to, že jsem byla ještě mladší a blbější). Včera mi bylo tak celý den kapku zle od žaludku a R. byl na mě pěkně nakrknutý. Zkrátka mě svědomí - můj soukromý vnitřní démon - užírá ze všech stran. Takže minulý týden vidím jako týden uštědřených lekcí, ze kterých bych se měla opravdu poučit, protože pro mne je nejhorší vědomí toho, že jsem se zachovala proti svým zásadám, a tak mě démon sežere.