Červen 2015

Neděle 28.6.2015

28. června 2015 v 1:34 | Lesní tráva |  Léto 2015
1:30 Tak jsem založila nový blog, který se bude věnovat pouze literární tvorbě, zatímco tento zůstane jen mým hloupým deníčkem. Odkaz na druhý blog zařadím zde do oblíbených stránek, zatímco na druhém blogu nebudu tento první zmiňovat, protože jsem ten druhý už ukázala svému R. Nejde ani tak o to, že mám něco skrývat, nebo mi nějak vadilo, že by si to přečetl (což by mu šlo velice těžce vzhledem k tomu, že nezná více než deset českých slov), ale prostě by mě to už nějak ovlivnilo a nasadilo by mi to cenzuru. Možná. Já to prostě raději nechci riskovat. Zatím. Třeba časem :) Veškerou tvorbu teda přetáhnu na druhý blog, ať mi to tady nesmrdí.

Od problémů se sny jsem se přesunula k mnohem horším problémům. Aneb pavouci a jejich neopětovaná láska ke mně. Já je totiž moc nemusím, zatímco oni se chopí snad téměř každé příležitosti, jak se mi co nejvíce přiblížit. Před pár týdny jsem takhle při brzkém ránu kolem páté volala na skypu s R., válela se nahá v posteli. Najednou jsem cítila, jak mi něco capká po zádech. Samozřejmě, pavouk. V šoku jsem procedila mezi zuby, že po mě leze pavouk a jakmile se přemístil na deku, p-o-m-a-l-o-u-n-k-u jsem se zvedla z postele. Byl to takový neškodný sekáč, ale já prostě takový šoky a zvláště od pavouků v MOJÍ POSTELI nemám ráda. Takže jsem v 5 ráno hučela s vysavačem. No a předvčerejšky se mi stalo něco podobného, ale šok byl větší, protože to byl tak trochu jiný a větší druh pavouka. Nejdříve jsem zaznamenala nějaký pohyb ve vlasech (už jsem zpozorněla a ztuhla se svou smutnou jistotou, že je to další osminohý milovník), pak přeběhl přes ruku a ducl na polštář a zmiznul. Tentokrát mi bylo i celkem jedno, že ho nemůžu znovu zaměřit (většinou totiž zmizlý pavouk = nejhorší pavouk). Řekla jsem si, že podruhé už by bylo vážně divné, kdyby po mě opět ve stejnou noc rejdil a po pár hodinkách jsem sladce spala. R. projevil obdiv nad tím, jak pavouky zvládám (on totiž by začal panikařit a snažit se zabít pavouka libovolnými předměty). Ale u mě to prostě funguje tak, že já v šoku naprosto ztuhnu, ale uvnitř běsním. Tak je to se mnou ve většině krizových situací - navenek vypadám klidně, chladně, ale uvnitř v hlavě mi to pracuje jako v počítači, ze kterého někdo těží bitcoiny. Mimochodem, příběhů o tom, jak se na mě pavouci lepí, mám snad desítky. Nikdy jsem jejich náklonost nepochopila, ale je fakt, že mě mají ráda i zvířata, děti všeobecně obvykle více, než ostatní.

Pátek 26.6.2015

26. června 2015 v 19:10 | Lesní tráva |  Léto 2015
19:00 Tak jsem v pondělí přiletěla z Nizozemska. Celých těch 10 dní bylo super, i když jsem se ze začátku spálila. Poznala jsem rodinu R., kamarády ve městě i některé na skypu. Zajeli jsme si na spoustu míst, jedli a pili jsme samé dobroty (přibrala jsem 4 kila, proboha!!!), hodně chodili a hodně souložili. Hned, jak jsem se vrátila, nastartovala jsem pracovní mód. Od příštího týdne budu dělat měsíc v kuse (potřebuju nový mobil, peníze na srpen, kdy přiletí R. a už taky bohužel love na Vánoce). Ostříhala jsem si nehty a zítra si nechám zkrátit vlasy. Adolfovi jsem vůbec nechyběla, darebákovi! Kámošce jsem v Amsterdamu koupila klíčenku, kterou si poručila a taky ještě propisku, stejně jako otcovi a matce. R. jsem koupila klíčenku s GOT, aby nepřišel zkrátka. On mi koupil parádní kabelu, sluneční brýle a taky propisku (těch totiž není nikdy dost). Od jeho matky jsem pak ještě dostala náhrdelník s parfémovou kuličkou (použitý parfém z ní voní 24h) a od babičky společné fotky s R., dekorační motivující kameny a pohled. Zkrátka jako vždy mě ostatní rozmazlují jako malého spratka :)

Z celkové radosti, jak mám semestr za sebou a vydělávání prachů před sebou, jsem svému R. pořídila sportovní kabelku, do které mu taky vložím nějakou tu čokoládu, dopis a malé přání (to přání už viděl, protože si ho, zmetek, vyškemral ukázat, když viděl, jak se s něčím patlu... ale o zbytku neví). To bude koukat, až mu dorazí balík :) Už totiž jak poprvé přiletěl do ČR, tak nějakou kabelku potřeboval a pořád si ještě nic nepořídil a půjčoval si moji. No a matka! Matka si konečně našla práci, v obchodě ji přijali a zítra jde podepsat smlouvu, jupí! Konečně vypadne z baráku, i když jen pár metrů odtud a na kratší směny. Je mi úplně jedno, že budu muset dělat doma více práce, hlavně, když budu pěkně sama v klídečku. To je totiž zásadní. Chcete, abych něco dělala? Tak vypadněte :)) Tohle léto vypadá zatím ideálně! :)

Ještě poslední poznámka - poslední dobou mám samé blbé sny. Takové poloviční noční můry. A hlavně také pořád něco, co se týče založení rodiny - už asi třikrát se mi zdálo o svatbě s R. (a vždycky mi něco nevyhovovalo), také o tom, že máme spolu malého kluka... potom spousta snů o bývalých (to jsou jedny z nejhorších, protože jsem si je všechny zprotivila a je mi tedy pak špatně od žaludku) a nakonec o práci (další špatné sny, protože jsou moc reálné - jako zaspání, nestíhání apod.). Při jednom takovém snu jsem prý sebou strašně házela a šermovala rukama, nohama, tak mě R. chtěl uklidnit... No a schytal ránu do nosu a prý jsem ještě řekla ''Don´t touch me''. Byl na mně ráno pak nakvašen, protože mi nevěřil, že jsem nebyla při smyslech - přece bych mluvila česky, kdyby to bylo ze spaní, ne? Já si nicméně nic nepamatuji a kdybych ho nedejbože chtěla uhodit, tak to vážně neudělám tímhle stylem, ale tak, aby bylo jasné, že vím, co dělám :-D

Středa 10.6.2015

10. června 2015 v 2:48 | Lesní tráva |  Jaro 2015
2:30 Dva dny do odletu. Už začínám silně nervit. Nejspíš jsem jedna z mála lidí, kteří se poprvé nebojí letět kvůli bezpečnosti, ale kvůli tomu, aby měli všechny náležitosti v pořádku. Cestovní horečka indeed. K tomu je navíc bouřkové období :-P Letadlo mě vůbec nijak nevzrušuje, je to jen prostředek, jak se dostat za mým R. Nicméně mám všechno pěkně naplánované, pokud mi dnes zruší směnu, tak stejně pojedu do města (vyzvednout si certifikát za kurz a možná koupit sandály), a pokud ne, tak tam zajedu ve čtvrtek, kdy mám volno. Vlasy jsem si o víkendu po delší době zase barvila na červeno a chytly mi celkem dost do tmava, ale to nevadí, ono to určitě slunce trochu vyšisuje. Na nehtech mi zatím perfektné drží světle modrý lak, takže nevím, na jakou barvu přesedlám ve čtvrtek. Nejspíš koupím nějaký nový lak O:-) Hlavně musím nalakovat i nohy (což naprosto nesnáším) a ve čtvrtek v noci zaplést copánky. S rodiči je to teď chvíli lepší, očividně se těší, až vypadnu. Navíc se byla včera matka zeptat v obchodě na práci, doufám, že ji vezmou, to by byla paráda.

Poslední dobou přemýšlím o založení druhého blogu. Jeden nechat čistě na deník a druhý na tvrobu. A možná zkusit nabruslit zpátky do AK. Sama jsem odešla, tak třeba zas jít zpátky... Ale k čemu by to zase bylo? U spousty členů AK si říkám - proboha, co tam dělají? Beztak sama také nemám náležitou kvalitu. Možná jen více zpětné vazby by bodlo, co se týče tvorby, ale klidně i deníku. Uvidím :) A taky bych se měla konečně zbavit učebnic ze střední, na které se u mě akorát jen práší a zabírají místo. Hodit je za pár korun a osobní předání ve městě. Jak se vrátím zpět z Nizozemska, budu je muset nafotit a inzerovat, aspoň se mi přidá pár korun a třeba pak pozvu maku na Guinness a otce na žvanec.

Čtvrtek 4.6.2015

4. června 2015 v 1:18 | Lesní tráva |  Jaro 2015
1:00 Zkouškové jsem ukončila v pátek. Dvě zkoušky jsem tedy dělala napodruhé, jinak jsem ve všem vybruslila. Několik B, jedno C a kupa Z. Příští pátek odlétám za svým R. a nemůžu se dočkat. Konečně budu zase s ním, i když jen na 10 dní. Červenec plánuji celý ve fabrice a v srpnu bych zase toho svého nizozemšťana měla mít u sebe doma. Při zkouškovém si vždy stěžuji, jak nemám čas a jsem šíleně vytížená studiem (téměř naprostá lež, 60% aktivity je prokrastinace a 30% lenošení). Ale jakmile zkouškové skončí, tak nějak nevím, co se životem. Zvlášť když mi ti blbci ve fabrice ruší směny jednu za druhou. Minulý měsíc jsem odpracovala jednu necelou směnu. Tenhle týden všechny zrušili a vůbec si nedělám iluze o tom, že bych tento měsíc udělala aspoň 3. K tomu u čištění aut nějak taky nedopadá, šéf se mě poptával v pátek, ale pak už se neozval. To je taky domluva. Vážně bych potřebovala nějaký jiný, stabilnější job. Jenže já jsem moc líná vystoupit z toho svého komfortního kruhu a shánět něco jiného. Mám strach ze změn. Jak trávím většinu času doma, tak to mezi mnou a rodiči celkem vře. Nezáleží na tom, že každý den jak blbec chodím do obchodu (protože matka není schopná si promyslet jídlo na více dní dopředu), pomáhám s nádobím, myju okna, uklízím obývák a chodbu, po malých dávkách peču a vařím. Stejně jsem líná, k ničemu, nic nedělám a vyhrožují mi tím, že mi nepůjčí peníze, které potřebuji na cestu jen jako zálohu, kdyby se náhodou něco přihodilo. Aby se z těch 50 euro nepodělali. Takže se ve mě denně mísí koktejl vzteku, sebelitování, bezmoci a nepoužitelnosti. Z toho jsem pak protivná i na svého R. Strašně mě to mění. Chovám se pak jako rodiče. A to nechci. Musím si na to dát pozor. Nejsem sama sebou.