Březen 2015

Středa 25.3.2015

25. března 2015 v 0:38 | Lesní tráva |  Jaro 2015
0:30 Tak tu máme jaro. Můj holandský přítel tu bude za 3 týdny a 2 dny. Předvčerejšky jsem mu poslala romantický dopis, neví o tom, snad dorazí třeba už ve čtvrtek. Musím se hodně držet, abych se nebonzla. Pořád nemám žádný plán, v práci jsem ještě nebyla a nevím, jestli finančně vystačím, protože bych s ním ráda strávila alespoň 2 noci v penzionu a taky budu za něj všechno platit, je to přece můj host. Cesta do Německa byla fajn. Rychlovka, pospala jsem si většinou v autě, hotel byl fajn až na strašně měkké postele a šoustající pár vedle, ignorující mé bušení na zeď (kazišuk failed). Vlasy mám kapku ostříhané, z Německa jsem si přivezla akorát lak na nehty a cupcakes pro moji otravnou kamarádku, která mi po roce a něco byla konečně schopná dát dárky k narozeninám, které teda moc nepotěšily. Fuj krém na ruce (v koši), nudná chlastací hra (aspoň ty panáky z ní využiju), šampáňo, ze kterého jsem nedopila ani sklenku (mamka si dala) a těstoviny ve tvaru mužských třetích údů. Objednala jsem si od chlápka knihu a zaplatila, kniha zatím nikde, tak jsem zvědavá. Dnes musím konečně k tomu doktorovi! A taky už půjdu, po první přednášce budu mít čas. Jsem školou šíleně vytížená a zbytek času trávím s Holanďanem na skypu, necvičím, žeru, takže hrůza běs... Usínám s ním na skypu a sním o budoucnosti.

Středa 18.3.2015

18. března 2015 v 12:08 | Lesní tráva |  Zima 2014-2015
12:00 Fajn. Bolest se v průběhu pár dní zmírnila a vymizela, k doktorovi teda nejdu. Měla jsem sraz s bývalým spolužákem ze základky, možná mi sežene nějakého zubaře, některého z jeho šikovných mladých praktikantů. Hraju si teď na sekretářku, vyřizuji a obesílám maily všude možně, zhruba s 50% úspěchem, kdy právě v těch situacích, kdy opravdu potřebuju odpověď, se mi jí nedostává. Zuřím. Proklínám univerzitu a další instituce a taky pár lidí. Všichni totiž přece milují ignorantské konzultanty, falešné ředitelky, namyšlené přednášející a pasivitu studijního oddělení. Za měsíc už tady mám toho Holanďana. Hlavně mu nesmím zlomit srdce. Nesmíš, fuj je to! Jenže já vážně nemůžu teď vědět, jak moc se mi bude doopravdy líbit, mezitím co on je do mně totálně udělaný. Ostříhal se a vypadá tak o 50% hůř. Nejspíš za to ale teď může také moje naštvaná antisociální nálada, kdy bych nejraději někomu dala po rypáku. Pořád ještě necvičím, ale jídelníček už se zase vrací do zdravějších, umírněných kolejí. Ve čtvrtek musím napéct slané koláče a banánové muffiny, protože v pátek ráno vyrážím s otcem a chlapy z jeho klubu do Německa a oni mě bez řádného občerstvení s sebou nevezmou. Ne že by mě zajímala auta, letadla apod., ale proč si nevyjet do zahraničí, koneckonců se tam můžu po výstavišti a muzeích poflakovat dle libosti. Vypotila jsem první seminární práci a čeká mě spousta dalších, složitějších. Práci v Nizozemsku nemám vůbec jistou, agentura ještě ani nezačala doporučovat osoby firmám. Ale já si se svou angličtinou a praxí celkem fandím, pohovor byl v klídku. Čištění aut je teď naprosto mrtvé a ve fabrice jsem minulý měsíc byla dvakrát, tenhle měsíc ani jednou. A to ještě musím k jejich doktorovi (už 3. týden, telátko). Prachy ale potřebuji, sakryš. Nabarvila jsem vlasy trochu na červeno, v neděli by mi je známá měla zkrátit (protože to, co mám na hlavě, je zničený hnus). Svět je dement.

Pondělí 9.3.2015

9. března 2015 v 18:27 | Lesní tráva |  Zima 2014-2015
18:00 Musím dýchat. Několikahodinová bolest pod pravým prsem nepolevuje. Dýchej. Pij. Jez. Mluv, jako by nic nebylo. Na monitoru mi kazí výhled kousky mých polámaných vlasů. Snažím se najít nějaký jiný blog, který ještě neznám a zaujme mě. Většinou bych ráda napsala svůj názor do komentářů, ale většinou nad tím mávnu rukou, že to stejně nikoho nezajímá a proč bych se namáhala. Pořád ještě necvičím a až moc žeru, navíc mám novou dávku seriálů a resty ve škole. Tak jo, nedýchat hluboce, ale jen mělce. Trvá to moc dlouho, déle, než jindy. Jestli to do rána nepovolí, musím k doktorovi. Pitomý doktor, nemám na to čas a strkat peníze do předražených jedů z lékárny se mi taky nechce (ať to není zánět, jen ať to není zánět, antibiotika nevydejchám...). Měla bych se učit. Jenže to půjde jen v případě, že se můj mozek uráčí přepnout z režimu bolest - pouze základní funkce na režim standard - zvládáš rutinu. Ale já dnes chtěla cvičit :(( Naštěstí mi alespoň odpadla směna, takže takhle netrpím v práci. No a zítra... zítra se uvidí, jak to bude dál.

Neděle 1.3.2015

1. března 2015 v 18:00 | Lesní tráva |  Zima 2014-2015
18:00 Po dlouhé době mě sklátila nemoc. Velmi vtipné. Zrovna po tolika dnech zdravé stravy, cvičení a procházek onemocním. Tímpádem mám resty ve škole i v práci. Když se mi udělalo lépe, jela jsem do Olmíku na pohovor a celkem vážně to vypadá, že léto strávím pracovně v Nizozemí. A už se můžu dokonce zmínit o někom opačného pohlaví, protože je jisté, že něco se dít bude - letenku už totiž má a mým úkolem je se o něj během 10 dubnových dní starat. Čiže já budu spát v obýváku a on bude mít tu čest dělat společnost Adolfovi a ležet na mé trpasličí, rozvrzané palandě. I když pochybuji, že to oddělené spaní vydrží dlouho, vzhledem k tomu, jak naše rodiny i přátelé už nás prakticky považují za pár (moc vtipné a nápadité...). Je ale fakt, že hodně vrkáme a je to takový zvláštní kamarádsko-erotický vztah, kdy si denně voláme a dokonce i spíme na skypu. Převlékám se, vařím, peču, uklízím, čtu, zkrátka všechno před ním bez problému dělám. Dokonce byl poctěn i mým falešným zpěvem. Už zbývá jen vyseknout nějaký taneček a vzít si noťas na záchod a do koupelky (ani na to nemysli, tele :-D). Kvůli své nemoci jsem přehodnotila svůj rozvrh a zrušila si beachvolejbal. Nejspíše ale budu s kamarádkou chodit na lekce power jógy. Ne že by se mi extra chtělo, já jsem typ na kolektivní, akční hry a ne blbosti jako jóga, pilates, aerobik, zumba... (nadhled, prosím). Jsem o rok starší a moje tělo už brzy začne umírat (pokud už s tím nezačlo, což si myslím, že je dost možné). Lepší už to vážně nikdy nebude.