Pondělí 20.10.2014

20. října 2014 v 21:22 | Lesní tráva |  Podzim 2014
21:00 Zkurvený zub zase začal zlobit. K tomu se přidala poloviční krize z vyhoštění lidmi (ano, už mnou pohrdají i feťáci, nastoupila jsem na zcela nový level). ''Však máš aspoň přítele...'' jasně, kámo, ale to k životu moc nestačí. Můj víkend se dá shrnout do uklízení, učení, nicnedělání, vaření a chlastu. Všechno sama doma, při sobotním nočním dýchanku, kdy jsem si tykala s flaškou vína, jsem málem zapudila i přítele. V pondělí pokračování, vykašlala jsem se na přednášky a zůstávám raději ve svém bezpečném úkrytu. Zítra už ale musím vylézt. Ostříhala jsem si vlasy, naplácala na ně černou hennu (a podle očekávání moc nezabrala). Nalakovala nehty na růžovo, aby aspoň něco vypadalo pozitivně. Po několika měsících jsem zase dostala krámy. A já se radovala, že už nepřijdou. Potřebuji někoho. Nebo možná nepotřebuji, ale chci. Stejně budu pořád sama, protože nejspíš nejsem normální a potřebuju psychiatra. Nebo jsem normální a je to naprosto normální situace? Mobil používám jen kvůli práci. Z domu vycházím jen kvůli obchodu, práci a škole, vyjímečně kvůli přítelovi. Tzn. od pátku jsem zavřená a nemám nejmenší chuť se odšourat mezi lvy ven. Nemám nejmenší motivaci k pokračování v pracech, co se týče školy. ''Nemáš budoucnost, ale chceš žít...'' Chci pít, chci pořád pít. A taky mám děsnou chuť na cigáro, ale nechce se mi kvůli tomu vylézt před barák a pak rodičům vysvětlovat, proč jsem cítit kouřem (dokud se přímo nezeptají, tak je nějakých pár cigaret za měsíc nemusí trápit).


Někteří projevují snahu mě znovu včlenit mezi ostatní lidi, ale jdou na to špatně. Ne, nepůjdu s tebou do předražené restaurace, abych poslouchala tvoji kritiku na ostatní, když sama vypadáš jako... Ne, nepůjdu s tebou na hokej, protože mě ani jeden tým vskutku nezajímá. Ne, nepřijedeš za mnou autem ''jen pokecat'', chceš mě akorát sbalit, protože nemáš holku a leze ti to na mozek. Stejně je to všechno jen povrchní zájem, aby se necítili špatně, že mi nedali možnost. Ve skutečnosti neví nic a ani nemají snahu něco zjistit. A teď je mi sakra dobře, že to můžu vypsat a ne to říct nějaké náně, která by na to řekla ''Hmm, aha. A já teď držím dietu a piju koktejly...'' Stejně to vždy končí tak, že špatná jsem já. Prostě nějaká rozbitá, asociální nebo namyšlená? Kdyby tohle někdo z těch lidí četl, řekli by, že jsem piča a že potřebuju doktora a roupama nemám co dělat. Ostatně, vím, co se o mě povídá za zády (a je mi to fuk). Lidi mě nemají rádi, já nemám ráda lidi a jsme si kvit. Akorát teda že já na všechny vím hnusný věci a toho se možná obávají. Jako bych jednoho dne měla vykráčet z baráku a začla to vytrubovat po vesnici. Jen si to nechte, já mám své svědomí a střežím si ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama