Říjen 2014

Pondělí 20.10.2014

20. října 2014 v 21:22 | Lesní tráva |  Podzim 2014
21:00 Zkurvený zub zase začal zlobit. K tomu se přidala poloviční krize z vyhoštění lidmi (ano, už mnou pohrdají i feťáci, nastoupila jsem na zcela nový level). ''Však máš aspoň přítele...'' jasně, kámo, ale to k životu moc nestačí. Můj víkend se dá shrnout do uklízení, učení, nicnedělání, vaření a chlastu. Všechno sama doma, při sobotním nočním dýchanku, kdy jsem si tykala s flaškou vína, jsem málem zapudila i přítele. V pondělí pokračování, vykašlala jsem se na přednášky a zůstávám raději ve svém bezpečném úkrytu. Zítra už ale musím vylézt. Ostříhala jsem si vlasy, naplácala na ně černou hennu (a podle očekávání moc nezabrala). Nalakovala nehty na růžovo, aby aspoň něco vypadalo pozitivně. Po několika měsících jsem zase dostala krámy. A já se radovala, že už nepřijdou. Potřebuji někoho. Nebo možná nepotřebuji, ale chci. Stejně budu pořád sama, protože nejspíš nejsem normální a potřebuju psychiatra. Nebo jsem normální a je to naprosto normální situace? Mobil používám jen kvůli práci. Z domu vycházím jen kvůli obchodu, práci a škole, vyjímečně kvůli přítelovi. Tzn. od pátku jsem zavřená a nemám nejmenší chuť se odšourat mezi lvy ven. Nemám nejmenší motivaci k pokračování v pracech, co se týče školy. ''Nemáš budoucnost, ale chceš žít...'' Chci pít, chci pořád pít. A taky mám děsnou chuť na cigáro, ale nechce se mi kvůli tomu vylézt před barák a pak rodičům vysvětlovat, proč jsem cítit kouřem (dokud se přímo nezeptají, tak je nějakých pár cigaret za měsíc nemusí trápit).

Pátek 10.10.2014

10. října 2014 v 2:54 | Lesní tráva |  Podzim 2014
2:30 Virbl, prosím. Ano, už jsem zadaná. Zase. Znovu. Mám ho ráda, ale ještě jsem se nevyznala a také to zatím prostě nejde. Dvě další randeta se zmiňovaným klukem a už jsem se mu nemohla ubránit. To, že je šermíř a hasič holt hraje také svou roli (které holce to nepřijde sexy?). Už mi dokonce daroval maličkého plyšáka (zbožňuju plyšáky) a svůj talisman, který nosil do bitev apod. (nejsem hodna...). Nebudeme se ale moc často vídat, je zhruba tak daleko, jako bývalý, spoje jsou na nic. To, že není nejštíhlejší, jsem snad už překousla a škaredý jinak není (to by ses nenechala sbalit, potvoro jedna povrchní!). Je hodný a ke konci října spolu máme strávit víkend u něj doma. Rodiče jsou informovaní a zdám se jim fajn (kterým také ne?). Ovšem zatímco na poli lásky stoupám vzhůru, se školou to jde naprosto do prdele. Minimálně v tuhle chvíli, kdy nemám konzultanta, přestože jsem si ho měla do 8.10. sehnat. Všichni dotazovaní měli plno. Z práce mám naprosto rozhozený režim spánku, ale jsem teď dobře placená, protože dělám noční, nebo dohlášené směny s příplatky. Hubnutí přestalo. Suma sumárum je všechno dobrý, kromě školy. A Adolfek bude mít ke svým narozeninám nové bydleníčko. Home made s dokoupeným vybavením, mamka mu už koupila nový dřevěný domek. Těším se, až bude mít ta chlupatá obluda více místa ke zlobení.