Pondělí 12.5.2014

12. května 2014 v 1:46 | Lesní tráva |  Jaro 2014
1:45 Jako jediná ze 3 sourozenců jsem si vzpomněla na mou matku. Hlavně, že oba sourozenci se k nám nasáčkovali na návštěvu a nic mamce nedali, spíš lecco ještě sežrali. Trapný a je mi toho dost líto. Přítel ode mně odjel domů. Tenhle víkend se vydařil. Taky jsme oba utratili skoro 2 tácy. Žádný alkohol, jen výlet, dobré jídlo, dobré pití... No, holt mám po šetření na noťas.

Začlo v MS hokeji, takže jsem permanentně v rozhozené náladě. Přestože jsme vyhráli se Slováky, chyby byly. Natož ta včerejší prohra se Švédskem!!! Hulákala jsem komentáře po baráku s předstihem před komentátorem a už od začátku jsem brblala nad Červenkou, který vždy zkazil, co se dalo, a završil to tím nájezdem na konci (to ho sakra nikdo nesledoval, jak ho proboha mohli vybrat???). Je to HODNĚ pofidérní. Občas jsem i polemizovala nad pískáním rozhodčích, ale to ostatně paranoidně kritizuje téměř každý. Stejně jsme byli lepší a že se Švédi 2x po sobě netrefili do prázdné brány a pak dali gól tečováním našeho hráče.... takové náhody v jejich prospěch. Rozhodně mi bylo líto Laca, kterému Kanada nečekaně nasázela 2 branky po sobě a utvrdila výhru jak Brno. I když jsem si nebyla jistá, komu přeji výhru méně, tohle pro něj muselo být těžké. Nejvtipnější výhry - Francie:Kanada a Lotyšsko:Finsko. Zvláštní věci se dějí. Pokud dnes prohrajeme s Kanadou, už na to kálím. Mimochodem, kvalita komentátorského vyjadřování klesá, příklad - ,,Tatarská omáčka z Detroitu se řítí do útoku!'' (Tím byl ovšem myšlen slovenský útočník Tomáš Tatar, jak trapné).

Zítra píšu první zápočťák a neumím nic. Klasicky jsem v hajzlu. Zatím mě to ani tak netrápí. Zkoukli jsme s přítelem všechny filmy HP od 4 nahoru. To mě motivovalo znovu začít hrát hru a to díly 1-3. Pak už to totiž nestojí ani za zlámanou grešli, kterou stejně nedám za nic z toho. Příjemná prokrastinace s nádechem melancholie. Jediným mým výkonem byla záchrana celého kurzu určitého předmětu. Protože ti idioti tam buď nechodili, nebo si nedělali zápisky. Já jediná jsem tam chodila a pečlivě vše zapisovala. Místo toho, abych jim to dala vyžrat, jsem jim milostivě zápisky hodila na primáta. Nevím, jestli z toho převažuje dobrý, nebo špatný pocit. Nejspíš prahnu po uznání a pochvalách, komplex z nedostatku chvály od rodičů? Pitvy pitvy pitv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama