Duben 2014

Středa 23.4.2014

23. dubna 2014 v 22:57 | Lesní tráva |  Jaro 2014
22:30 Samozřejmě, když se něco děje a nestíhám, nechce se mi kolikrát psát. Ale jakmile je nuda, i ty múzy jsou postrkované a nucené něco vymyslet. Aktuálně jsem se teda teď vzbudila po pěti hodinách spánku po ranní směně. Cítím se jak naškrobený žmolek prádla. A brzo zase půjdu spát, protože jsem akorát dohnala deficit a nechci si vyrobit další. Začala jsem kašlat na všechny přednášky, ke kterým jsem stáhla zápisy z internetu a nemusím tam chodit. Jsou i důležitější věci na práci, třeba analýza, kterou mám odevzdat v úterý a jsem teprve asi v 1/5. V pátek jsem měla odpolední směnu za příplatek, to zbožňuji. Zároveň je takové zvláštní dělat za větší prachy tu stejnou práci jako ostatní jen proto, že potřebovali lidi navíc. V sobotu jsem vyšudlila vrata a odjela k přítelovi, jehož matka s přítelem se odebrali k babičce, takže jsme měli byt jen pro sebe. Muhahaha. Musela jsem přibrat asi 4 kila. Bojím se stoupnout na váhu. Velikonoce šly naprosto mimo mě, zvlášť když se v neděli přítel ožral a ''kapku'' jsme se nepohodli. Kapku - ve 2 ráno jsme šli domů a on na mě na ulici vyřvával urážky, doma to samé u otevřeného okna, půl hodiny v kuse. Tohle už se začíná podobat mému alkoholickému a násilnickému ex. Ještě chybí monstróznější hysterické záchvaty, sprostější urážky a nějaké to fyzické napadení, ale k tomu on se dobral postupně. Taky jsem nebyla svatá. Ale teď jsem si to VÁŽNĚ nezasloužila. A taky kecy o rozchodu a že se mám sbalit a pojedu druhý den domů. Druhý den ovčem nastalo jeho pokání. Mno, ještě jednou něco takového a KONČÍM. V úterý jsem odjela do školy a pak domů.

Úterý 15.4.2014

15. dubna 2014 v 1:51 | Lesní tráva |  Jaro 2014
1:50 Uhuh. Úterní klasika před projevem. Aneb nespím, projev nemám připravený, ale také na něm nepracuji. Respektive mám z pondělního večera připravenou 1/5, která se rozhodně zatím nestihla usídlit v mé paměti. Právě jsem vypila kafe tak černé, až jsem se divila, že za mnou nechtělo zavřít dveře. Ve střevech samozřejmě taky udělalo rychlý pořádek. Jen oční kapky by to ještě chtělo, pro má bolavá očka po probděných nocích. Co rozhodně musím udělat, než začnu s projevem - kouknout na film, zahrát si nějaké onlinovky, provětrat Adolfa a několikrát ho pomazlit, jít na chat, xkrát zkontrolovat univerzitní web a FB. Psát si se všemi lidmi, se kterými jsem si dlouho nepsala. Číst knihu. A blogovat, ovšem. Jsem naprosto nepoučitelná. Jo a taky jsem koukala na Game of Thrones, of course. Opět jsem začala frčet torrenty, takže kdybych se opravdu dlouho neozývala, jsem v base (Jamesi).

Čtvrtek 10.4.2014

10. dubna 2014 v 17:46 | Lesní tráva |  Jaro 2014
17:00 Dnes máme s přítelem roční výročí. Strašně to uběhlo, ale na druhou stranu si říkám, že zůstat s jedním člověkem po zbytek života je opravdu největší challenge. Příroda proti mravům. Dnes nic neřešíme, pojedu k němu zítra, třeba mě vezme na večeři, nebo tak. Ale spíš by neměl, děsně jsem se vyžrala a sama pro něj nic nemám. Ach jo, jak tak sedím na posteli, opřená o zeď, bosé nohy mi čouhají ven, noťas mám na klíně a před ním se klene můj bachor. Sice nad ním obstojná prsa, ale ten bachor... Nemluvě o stehnech a zadnici. Nu což, i tak se líbím. Se svým denním (ne)režimem není divu. Dám za příklad úterý:
3:00/5:30 - Upravuji prezentaci do rétoriky, přeříkávám a jdu spát.
6:30 - Budíček! Táhnu se jako zombie, chystám se, nahážu do sebe trochu cereálií s mlékem, vyexuju 0,4l černé kávy a hrnu se na autobus.
11:00 - Přednáším svůj odborný projev v rétorice a pak se odebírám do knihovny zevlovat na pc.
17:00 - Oběd? Svačina? Večeře? No, prostě malej sendvič z automatu. Udělalo se mi zle. Přednáška.
19:00 - Divadelní představení studentů. Docela se bavím, za 5 pětek.
21:15 - Špenátová taštička za pětku. Hlt bílého vína, procházka ke klubu. Opět je mi špatně z jídla.
22:00 - Kolba! Pivo s medovinou v mém milovaném klubu. 22:20 smutně odcházím na poslední autobus.
00:00 - Indiánský běh domů, slíbila jsem určitou aktivitu na herním serveru, aby měli ostatní radost.
Středa 2:00 - Sprcha a spát. Bože, tohle už nikdy!

Neumím, vážně neumím normálně spát a jíst.. jo a pít. Dnes ráno například ořechová tyčinka, banán a smoothies, ale odpoledne jsem stlápala celou Studentskou pečeť na posezení. Trocha rizota ze včerejška (hnus). K večeři si pak dám jen chleby s máslem a pažitkou. Směny v práci mi opět odpadly, teď absolutně nemají zakázky.

Středa 1.4.2014

2. dubna 2014 v 22:52 | Lesní tráva |  Jaro 2014
22:00 Adolf se naučil skákat na střechu. Teď už to k okraji terárka nemá daleko, ale snad není tak blbý, aby se pokusil o útěk. Spíš by se mohl chudák zabít. Dostala jsem nový podnět do svého mlýnu nasranosti a rezignace. V říjnu jsem si koupila tenisky. A právě včera už jsem je prošlápla na takovou míru, že už je nelze nosit.. Zasraný Deichmann. Tenisky už nikdy. Takže jsem se vydala na lov kvalitadosedmiset. Nakonec jsem si našla boty ve Sportisimu a jestli tihle hajzlící nevydrží aspoň 2 roky, asi prostě končím. Největší problém je samozřejmě sehnat tenisky, které nebudou mít ječivou a bílou barvu. Pak taky preferuji jen ty se zavazováním na tkaničky. Musí mít pořádnou podrážku, abych je opět hned neprošlápla. Přiberme cenu a moji podivnou velikost mezi 37-38 a výběr se hodně snižuje. Nakonec jsem jedny celočerné 37 sehnala, Crossroad. 599. Cha, a pak že to nejde. Vážně nechápu, jak holky můžou chodit dobrovolně nakupovat, já to nesnáším (kromě knih a potřeb pro zvířata). Pak bylo nutné vybrat batoh pro přítele, taky v rozumné ceně, kvalitě a velikosti. 599 as well, jeho oblíbená zelená barva, objem 29 litrů, Willard. Sice má popruhy na nošení skateboardu, ale to je fuk. Když přítel mohl nosit příšerný batoh od ťamce za 150, teď nosí můj modrý batoh, co pamatuje ještě základku (a je skoro všude nějak roztrhlý a sešitý), tak tohle by pro něj mělo být nebe a dudy. Do batohu koupím skládací ekoláhev, přihodím čokoládové axe a to by snad mohlo stačit :) Jo, ještě přívěsek na klíče. Bože, na ten notebook snad nikdy nenašetřím :-D Aspoň, že jsem na ten nákup nebyla sama, šla se mnou bývalá spolužačka z gymplu, je fajn, ale nemáme moc času na setkávání. Pozvala jsem ji do 5D kina, protože tam ještě nikdy nebyla. Metrofear - zařvala si docela pěkně a já jsem si vysmála hlas.

Babička je teď na tom docela špatně. Poslední dobou to se zdravím neměla moc dobrý, včera ji naši odvezli do nemocnice. Sice u nás ženské žijí dlouho a chlapi krátce, ale holt 81 už je nějaký věk. Prosím, já nechci zažít svůj první pohřeb. Z práce mi zas psali, že jsem si ještě nebyla podepsat prohlášení. Co kurva??? Už jsem ho podepisovala 2x, ti kancelářští dementi jsou naprosto neschopní. Nehledě na to, že mají napilno mi to psát ráno, když spím. Okamžitě jsem jim nasraně volala. Slečna se mě ptala, jestli jsem tam zaškrtla studenta. Já že ano, tak prý je vše v pořádku. THE FUCK? Jak mi můžou napsat, že to nemám podepsaný a pak tvrdit, že je to v pořádku??? Jestli mi něco strhnou z platu, ať si mě nepřejí. A vždy, když si ve středu nahlásím ranní směnu, tak ji zruší. Středa, v práci nejsem třeba. Jejich minus :))