Březen 2014

Pondělí 31.3.2014

31. března 2014 v 18:07 | Lesní tráva |  Jaro 2014
17:00 Jsem kriminálnice. Nikdy jsem si nemyslela, že k tomu dojde, nicméně se teď tak cítím. Matce došel email o protizákonném sdílení dat (konkrétně jeden film patřící Paramount Pictures). Samozřejmě v tom matka byla nevinně - to já jsem si dovolila ten film stáhnout a pak ho zapomněla smazat, aby nedošlo k peer-to-peer. Zajímavé, před rokem jsem ani nevěděla, jak torrenty fungují, stahovala a vůbec to neřešila. Jakmile jsem zjistila, jak to funguje, okamžitě jsem soubory mazala. A teprve teď jim to cvrnklo o nos. Fuj! Na torrenty hodně dlouho nepomyslím. Jasně, jsem kráva zlodějská, je mi to jasný. Jsou horší lidi. Hroší lidi.

Na klidnější notu - měla jsem dnes v angličtině projev. Byl to první projev, který sklidil potlesk. Asi poprvé jsem se po projevu cítila dobře. Byla jsem nervní - projev i s prezentací jsem vytvořila během tří hodin včera večer a několikrát jsem si to prošla a přeříkala. Na mě to byl opravdu obdivuhodný výkon a posluchači byli očividně taky impressed. Prý se jim líbil můj oční kontakt, způsob přednášení (výslovnost, dynamika) i prezentace. Konečně něco na moje churavé ego. Volejbal klasika, přítel klasika - záhul od trenéra a výčitky od přítele. Jo a prý jestli budeme spolu někdy bydlet, tak odmítá chodit kouřit ven, ale bude kouřit v baráku. Upřímně, tohle mi připadá jako naprostá kreténská bezohlednost. Děti prý nechce, takže jim by neškodil. Pchá.

Středa 25.3.2014

26. března 2014 v 1:25 | Lesní tráva |  Jaro 2014
1:00 Přemýšlím, jestli jsem taková cholerička, nebo jsem prostě zamrzla v pubertě. Moje bleskové změny nálad vytáčí nejen mě, ale samozřejmě i přítele. Bohužel, tohle chování jsem odkoukala jak od otce, tak od matinky a je mou nevyhnutelnou součástí. Teď konrétně jsem naštvaná na celý svět (pissed off at the highest rate). Ovšem, nejvíce sama na sebe, protože..."za všechno si můůůžu vlastně sáááám". Především jsem se vykašlala na svůj odborný projev do rétoriky. Sice jsem ho v noci sesmolila a vytvořila prezentaci se vším všudy, ale před pátou hodinou ranní už mi bylo jasné, že nazpaměť se mi projev během dalších 5 hodin učit rozhodně nechce. Takže jsem se vykašlala na všechny úterní přednášky a panu doktorovi napsala mail, že se omlouvám a žádám o odložení svého projevu. No problem. Velké plus - uklidila jsem půlku baráku včetně svého pokoje, natahala do pokoje z garáže podestýlku (40 litrů, wohoo), udělala si pořádek ve skriptech a datech v kalendáři a diáři. Bez těch posledních dvou věcí ani nevím, kdo jsem.

Úterý 18.3.2014

18. března 2014 v 4:06 | Lesní tráva |  Zima 2013-2014
4:00 Tak jsem měla kapku pauzu od psaní, protože se toho zas tak moc nedělo. Volejbal už mě začal mnohem víc bavit, než mě ničit. Adolf je zkrátka neustále úžasný. Měla jsem trochu nahnáno s odborným projevem, který jsem měla dnes přednést, ale naštěstí je profesor pořád nemocný, takže až za týden :) Vůbec netuším, o čem mám JÁ 10 minut odborně vykládat a ještě tak, aby to zaujalo další pošetilce, kteří se dali na rétoriku. Pořád nemám kreditku. Byla jsem krátce nemocná, tak jak to umím. Když onemocním, žádné dlouhé léčení, ležím max 2 dny a pak už zase vše dělám, jako dřív. Prostě už jsem taková nátura.

Minulý týden v angličtině došlo na téma bojkot, aktivisté apod. Uvědomila jsem si, že vlastně jsem aktivistka. Byla jsem na punkovém festu proti rasismu. Na facebooku podporuji stránky proti předsudkům. Bojkotuji fast foody, restaurace se špatnou obsluhou, kavárny, kde vám k espressu nedonesou vodu. Bojkotuji firmy, o kterých si myslím, že nabízejí produkty testované na zvířatech. Pokud na to zrovna mám, kupuji bio produkty. Nekupuji si věci u Vietnamců (ne že bych se pak cítila jako socka, ale nemíním podporovat jejich možné nelegální skryté obchody, např. s marihuanou a nechci šmejdy) - raději si koupím něco českého (a ještě líp, moravského). Všeobecně dávám přednost českým produktům, pokud na to mám finančně a nejsou to šmejdy. Chodím k volbám. Mám odpor k válkám. Snažím se nestrkat prachy nadnárodním korporacím. Účastním se diskuzí o týrání zvířat. No a kdo ví co ještě, raději jdu spát! :)

Pondělí 3.3.2014

3. března 2014 v 18:14 | Lesní tráva |  Zima 2013-2014
18:00 Vážně jsem říkala, že půjdu na volejbal? No, nešla jsem. Ale neplánovaně. Prostě jsem se zapomněla kouknout, v kolik tam jede přestupní bus a když jsem byla u cedule, tak jsem zjistila, že bych tam byla tak o půl hodiny pozdě. To raději nepřijdu vůbec. Super, 3 týdny a už tam mám 2 absence a do konce semestru už mi zbývá jen jedna, nebo jsem nesplnila. Ten chlap je fakt trapný. Místo toho jsem chladla ve fakultní knihovně a pačkala Coraabii, hádala se na FB s přítelem, koukala na knihy v bazaru a filmy na csfd. Ten termohrnek není vodotěsný. Není divu, přítel si myslí, že za 2 kila bude konat zázraky. Asi zním trochu hrabivě a nevděčně, but whatever... Jsem zvyklá, že já se vždycky můžu zcovknout, abych všem nakoupila perfektní a funkční dárky a sama utřu nos :-D Tak jsem se nacpala kuřetem se zelím a knedlíky, margotkou a banánovou CORNY, čumím na seriály, otravuju Adolfa a je mi fajn.

Neděle 2.3.2014

2. března 2014 v 22:27 | Lesní tráva |  Zima 2013-2014
22:00 Tak, únor, měsíc oslav, je za mnou. Všední dny tohoto týdne byly šílené. Plus je, že jsem dokázala v bance vybrat výplatu bez jakéhokoliv relevantního průkazu. Občanku stále nemám, pas projítý... Ale slečna si mě pamatovala a tak mi v klídku dala peníze jen na základě šalinkarty, chachá! Hned v pondělí jsem se vykašlala na volejbal, ale všechny ostatní přednášky a semináře jsem absolvovala. Ve středu ranní směna (hurá), v úterý jsem si zašla po přednášce na meníčko do mé oblíbené restaurace a pak na odpolední směnu, v pátek jsem musela dopoledne vyčistit Adolfovi bejvák (myslím, že se mi z jeho 8kilového terárka povytáhly ruce o min. 5 cm), sbalit si věci na víkend, jet na odpolední směnu a o půlnoci přijet k přítelovi.

Druhý den jsem od něj dostala dárky - stříbrný řetízek s přívěskem a vytoužený termohrnek. Šli jsme do dvou cukráren, koukali na Asterixe a Obelixe, v neděli jsme šli na luxusní oběd do restaurace (pořádné steaky a pak silná dobrá kávička) a v 5 jsem jela domů. Ano, přítel mi moc chybí už teď, ale zas jsem ráda, že jsem s Adolfíkem a že mě pořád bere (papká mi pěkně z ruky a spokojeně pokvikuje). Ach jo, zítra volejbal, já tam fakt umřu :( "Volejbal je hlavně o rychlosti! Sprint tam! Sprint zpátky! Sprint tam! Sprint a driblovat míčem!" Uch och.